Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 70/99

Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného advokátem JUDr. F. Z., proti postupu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel si ve svém návrhu stěžuje na postup státního zastupitelství při projednávání jeho trestní věci. Tvrdí, že postupem orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces tak, jak je upravuje d.

Stěžovatel je trestně stíhán Krajským úřadem vyšetřování v Ústí nad Labem pro jednání, v němž jsou spatřovány trestné činy podvodu a zpronevěry. Těch se měl stěžovatel dopustit tím, že snad podstrčil členům představenstva své zaměstnavatelské společnosti k podpisu smlouvy o převodu nemovitostí. Tito je nevědomky podepsali, čímž měl poškodit svou zaměstnavatelskou společnost řádově o desítky miliónů korun.

Stěžovatel dle svého tvrzení opakovaně upozorňoval orgány činné v trestním řízení na okolnost, že vyšetřování proti němu vede jeho vlastní příbuzný. Dozorující státní zástupkyně na žádný z jeho podnětů nereagovala a žádostmi advokáta o přezkoumání postupu vyšetřovatele se nezabývala. Stěžovatel posléze jako obviněný dospěl k pochybnostem o nepodjatosti státní zástupkyně. Vznesl proto v dubnu 1998 ve smyslu ustanovení § 31 trestního řádu námitku podjatosti státní zástupkyně. O námitce podjatosti státní zástupkyně nerozhodla a dopisem ze dne 18. 12. 1998 stěžovateli sdělila, že o vyloučení resp. podjatosti dozorové státní zástupkyně bylo již rozhodováno a upozornila stěžovatele, že předcházejícího dne na něj podala obžalobu.

Stěžovatel tvrdí, že ani jemu jako obviněnému, ani jeho obhájci nebylo takové rozhodnutí doručeno. Dále uvádí, že námitku podjatosti odeslal i Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze, avšak ani na toto podání nebylo reagováno.

V návaznosti na výše uvedené navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud vydal nález, podle kterého se zakazuje Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, státní zástupkyni JUDr. I. B., pokračovat v porušování práv stěžovatele nerozhodováním o námitce podjatosti a podle kterého se zároveň zakazuje nařídit Krajskému soudu v Ústí nad Labem hlavní líčení proti stěžovateli na základě obžaloby podané Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 KZv 281/96, do doby, než bude pravomocně rozhodnuto o námitce podjatosti vznesené stěžovatelem proti státní zástupkyni JUDr. I. B.

Ústavní soud se v daném případě nejprve musel zabývat procesní otázkou, zda stěžovatel vyčerpal ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Vzhledem k okolnosti, že o věci ještě nerozhodovaly obecné soudy, má Ústavní soud za to, že ve smyslu citovaného ustanovení se jedná o nepřípustnou ústavní stížnost. Všechny své námitky, které stěžovatel ve své stížnosti vznáší, je možno uplatnit v rámci nařízeného řízení u obecných soudů. Teprve poté, až bude stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, má stěžovatel možnost podat v dané věci stížnost k Ústavnímu soudu.

Ústavní soud posoudil danou věc tak, že se na ni nevztahuje ani ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) citovaného zákona, neboť stěžovatel neprokázal, že stížnost svým významem podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy.

Na základě shora uvedeného posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatele je nepřípustný, a proto jej ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 15. března 1999

Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu