Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 267/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného JUDr. M.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997, č. j. -32, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 1996, č. j. -17, t akt o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Soudce zpravodaj podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť podaný návrh je nepřípustný.

Stěžovatel podal dne 24. 7. 1997 k Ústavnímu soudu stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997, č. j. -32, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 1996, č. j.

17.

Ve svém podání stěžovatel tvrdí, že účelovým výkladem , ve znění pozdějších předpisů, a zejména pak nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 164/1994 Sb., obsaženém v rozsudcích obou obecných soudů, došlo k porušení zásady rovnosti garantované v , jakož i k porušení a a 3 d.

Ke skutkovým okolnostem svého případu stěžovatel uvedl, že se žalobou podanou proti Ministerstvu financí ČR a České republice, zastoupené Ministerstvem financí ČR, domáhal svého práva na poskytnutí finanční náhrady ve výši 149.426,Kč ve smyslu za ideální 1/2 nemovitostí, zabavených stěžovateli v r. 1953 rozhodnutím soudu podle ustanovení tehdy platného tr. řádu.

Stěžovatel nejprve požádal o poskytnutí finanční náhrady za ideální polovinu nemovitostí Ministerstvo financí ČR, po zamítavém stanovisku tohoto ministerstva se domáhal téhož podáním žaloby.

Ve věci nejprve rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 1, v odvolacím řízení Městský soud v Praze. Oba soudy žalobu zamítly s odůvodněním, že žádost o poskytnutí finanční náhrady podle , ve znění pozdějších předpisů, byla podána opožděně, nebyla-li stěžovatelem uplatněna nejpozději do 1. 4. 1992. Nárok tak zanikl jeho neuplatněním. Odvolací soud při posuzování výkladu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., pokud se týkalo běhu lhůt k uplatnění finanční náhrady, vycházel z názoru, že se jedná o posouzení otázky po právní stránce zásadního významu a připustil proti svému rozsudku ve smyslu ustanovení dovolání.

Na základě dožádání byl Ústavnímu soudu postoupen Nejvyšším soudem ČR jeho rozsudek ze dne 30. 11. 1998, č. j. -45, ze kterého soudce zpravodaj zjistil, že I. dovolání, směřující proti části rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 1997, č. j. -32, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně v části zamítající žalobu o zaplacení 149.426,-Kč s příslušenstvím proti žalovanému Ministerstvu financí ČR bylo zamítnuto.

Pod bodem II. výroku uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu ČR je uvedeno, že rozsudek shora uvedeného odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně v části zamítající žalobu o zaplacení 149.426,- Kč s příslušenstvím vůči žalované České republice - Ministerstvu financí ČR, jakož i

2

rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 11. 1996, č. j. -17, v části zamítající žalobu o zaplacení finanční náhrady s příslušenstvím se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud v odůvodnění rozsudku konstatoval, že je třeba, aby se obecné soudy znovu zabývaly otázkou včasnosti uplatněného nároku stěžovatelem ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 6. 1998, sp. zn. , publikovaným pod č. 153/1998 Sb., a vyvodily ze změny založené tímto nálezem příslušné právní

závěry.

Za této situace, kdy obecné soudy budou ve věci znovu jednat a rozhodovat, je nucen soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost odmítnout, neboť na základě rozsudku Nejvyššího soudu ČR odpadl důvod podané ústavní stížnosti a předpoklad řízení o ní, t. j. pravomocně skončené řízení bude pokračovat dále a stěžovateli se tak otevřela cesta k řádnému projednání a novému rozhodování ve věci obecnými soudy.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

Soudce Ústavního soudu

V Brně dne 15. března 1999

3