Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 32/99

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti navrhovatelů J. D., a T. J., obou zastoupených JUDr. J. K., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 1998, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se svým návrhem domáhají zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně s odůvodněním, že toto rozhodnutí porušuje jejich ústavní práva podle d a y ČR.

Krajský soud v Brně v souvislosti s volbami do obecního zastupitelstva v obci Kuřimské Jestřabí ve dnech 13. 11. a 14. 11. 1998 rozhodl, že v obci Kuřimské Jestřabí hlasovalo zřejmě 32 občanů, jimž toto právo nepříslušelo, což mělo za následek neplatnost hlasování a tím i neplatnost voleb v obci. Soud vyšel ze stížnosti občanů na vydání osvědčení o zvolení členů zastupitelstva, opírající se o to, že dosavadní starosta obce přihlásil dne 7. 11. 1998 k trvalému pobytu v obci 32 osob, všechny v nemovitosti čp. 15, přičemž tyto osoby nikdy v obci nebydlely, a to ani před konáním voleb ani po jejich skončení. Údajně přijely pouze v den voleb a po volbě opět odjely.

Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Podle y ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato činnost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud nejde současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud v daném případě nezjistil, že by napadeným rozhodnutím soudu byly porušeny d nebo y ČR a že by tak došlo k zásahu do ústavně chráněných práv obou stěžovatelů.

Krajský soud měl hlavní úkol vypořádat se se stížnostmi občanů na řádný průběh komunálních voleb ve dnech 13. a 14. listopadu 1998 v obci Kuřimské Jestřabí a tuto svou povinnost svým usnesením splnil. Dospěl k závěru, že zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že jediným důvodem osob, které se přihlásily dne 7. 11. 1998 k trvalému pobytu v obci, bylo získání možnosti hlasovat ve volbách do místního zastupitelstva a tím ovlivnit výsledky voleb cestou obejití zákona o volbách.

Ústavní soud proto musel konstatovat, že rozhodnutím soudu nebylo zasaženo do práv stěžovatelů, protože jim nebylo zabráněno v realizaci jejich práva volit nebo být volen ve smyslu d nebo y ČR, protože skutečnost, že soud důvodně považoval volby za neplatné, odsunula jen realizaci aktivního i pasivního volebního práva prvního stěžovatele na den náhradních voleb, který v tomto případě stanovuje ministr vnitra, zatímco druhý stěžovatel se sám připravil o možnost realizovat své aktivní volební právo v místě svého faktického trvalého bydliště. Návrh ústavní stížnosti proto Ústavní soud nutně považoval za zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu