Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 252/98

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti F.P., zastoupeného JUDr. O.P., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 1998, sp. zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť navrhovatel neodstranil vady návrhu ve lhůtě jemu k tomu určené a podání je rovněž zjevně neopodstatněné.

Dne 29. 5. 1998 obdržel Ústavní soud stížnost označenou jako "nesouhlas s rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě".

V tomto podání stěžovatel uvedl, že dopis obdobného charakteru, který adresoval Ústavnímu soudu, byl jím již zaslán na Ministerstvo práce a soc. věcí ČR, jež záležitost předalo k dalšímu řízení Ministerstvu spravedlnosti ČR. Uvedené ministerstvo údajně navrhovateli doporučilo řešit celou záležitost cestou ústavní stížnosti.

Vzhledem k tomu, že podání vykazovalo vady ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, a stěžovatel nebyl zastoupen advokátem ve smyslu ustanovení cit. zák., vyzval Ústavní soud navrhovatele k odstranění vad podání a jeho doplnění ve smyslu písemného poučení ve lhůtě do 30 dnů od obdržení výzvy. Ve stanovené lhůtě obdržel Ústavní soud podání označené jako "doplnění ústavní stížnosti" a plnou moc k zastupování před Ústavním soudem. V doplňujícím podání stěžovatel, aniž odstranil vady návrhu ve smyslu ustanovení , 2 , ve znění pozdějších předpisů, uvedl, že odůvodňuje své podání tím, že odkazuje na listinné doklady, které již byly v důkazním řízení před obecnými soudy provedeny, ale ze kterých podle jeho názoru tyto soudu vyvodily zcela nesprávné právní závěry. Pokud se týká rozsudku Krajského soudu v Ostravě pak stěžovatel uvádí, že odvolací soud v průběhu řízení nevěnoval náležitou pozornost tvrzením stěžovatele a porušil tak právo občana zaručené u a d, zakotvené v a d.

Závěrem podání stěžovatel žádá, aby Ústavní soudu vydal nález "kterým by v důsledku toho, že bylo porušeno jeho základní právo, zaručené u, jak výše uvedeno, a ústavní stížnosti zcela vyhověl".

Ústavní soud nejprve konstatoval, že z formálního hlediska ani toto doplnění ústavní stížnosti nesplňuje náležitosti návrhu ve smyslu již uvedeného , 2 ve vztahu k ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Navrhovatel, aniž označil účastníky řízení a především řádně zformuloval petit svého návrhu, neuvedl, čeho se v tomto podání domáhá. Přitom petit nálezu by měl odpovídat obecně podmínkám uvedeným v ustanovení vztahujícím se k petitu žaloby. Takto upravený petit nálezu je neurčitý, nejasný a nesrozumitelný, jeho převzetí do výroku případného nálezu by znamenalo, že nález by byl po právní stránce nevykonatelný.

Pokud se týká skutkových okolností podání, pak má Ústavní soud za to, že navrhovatel v průběhu řízení před obecnými soudy neunesl důkazní břemeno, pokud neprokázal samotnou existenci pracovního úrazu ve smyslu ustanovení § 190 odst. 1 zák. práce a příčinnou souvislost mezi úrazovým dějem a zdravotním poškozením.

Z předložených listinných dokladů je nesporná pouze ta skutečnost, že se navrhovateli podle lékařských zpráv a zdravotní dokumentace dostalo ošetření s následnou hospitalizací od 16. 1. - 23.1. 1992 s diagnózou krvácejícího vředu v části žaludku. Toto zhoršení zdravotního stavu stěžovatele však nelze dát do přímé souvislosti s pracovním úkonem, jak tvrdí stěžovatel, či jiným pracovním vypětím a nesouhlasí rovněž s tvrzením navrhovatele, že o důvodu nastalých zdravotních problémů informoval jak závodního lékaře, tak i personál nemocnice, kde byl hospitalizován.

Právní závěry, které vyvodily z provedeného dokazování oba obecné soudy jsou logické a s ohledem na neprůkazná tvrzení stěžovatele i dostačující k objasnění skutkových okolností celého případu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nenabídl obecným soudům jiné důkazy, které by podpořily jeho tvrzení, pak obecným soudům nezbylo než rozhodnout ve smyslu napadených rozsudků. V podání, které navrhovatel zaslal Ústavnímu soudu argumentuje totožným způsobem jako tomu bylo v řízení před obecnými soudy. Nelze proto dát stěžovateli za pravdu pokud tvrdí, že předložené důkazy byly dostačující k podpoře jím vyvozených závěrů. S ohledem na shora uvedené pak senát Ústavního soudu rozhodl ve smyslu ustanovení a , ve znění pozdějších předpisů, a návrh odmítl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 19. března 1999