Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 180/98

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) S. Z., 2) J. Z., zastoupených JUDr. J. H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Soudce zpravodaj podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Stěžovatelé napadají ústavní stížností usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , a tvrdí, že shora citovanými rozhodnutími obou soudů bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu ve smyslu d (dále jen " ") a práva na spravedlivý proces ve smyslu téhož článku y.

Své podání navrhovatelé odůvodňují tím, že podali opravný prostředek proti rozhodnutí Okresního úřadu ve Vyškově - pozemkového úřadu ze dne 4. 4. 1997, č. j. : PÚ 3092/93,4022/92/1496 A/126, vydaného podle , ve znění pozdějších předpisů.

Krajský soud v Brně řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu usnesením ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , zastavil podle ustanovení , pro nezaplacení soudního poplatku s poučením, že podle nejsou proti tomuto rozhodnutí opravné prostředky přípustné.

Proti rozhodnutí o zastavení řízení podali stěžovatelé "odvolání", které Vrchní soud v Olomouci vyřídil tak, že toto řízení usnesením ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. , zastavil.

Navrhovatelé nesouhlasí s právním názorem obou soudů, když tyto uvádí, že obecné soudy jednají ve správním soudnictví podle části páté jako soudy jednoinstanční, takže i v případě rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, není proti takovému rozhodnutí přípustný žádný opravný prostředek.

Stěžovatelé dovozují, že v případě, kdy soudy rozhodovaly o zastavení řízení na základě nezaplaceného soudního poplatku, když tento předmět řízení je upraven samostatným právním předpisem ( , ve znění pozdějších předpisů), je mimo jiné ze znění ustanovení tohoto zákona zřejmé, že účastníci řízení mají vždy možnost se proti nesprávně vyměřenému soudnímu poplatku odvolat a toto odvolání musí být přípustné ze zákona ( ).

Závěrem navrhují zrušení obou v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů.

Soudce zpravodaj nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje náležitosti ve smyslu ustanovení a ustanovení , 2, 4 , ve znění pozdějších předpisů. Z návrhu je zřejmé, že stěžovatelé považují za poslední opravný prostředek ve smyslu ustanovení shora citovaného zákona usnesení Vrchního soudu v Olomouci a od tohoto rozhodnutí počítají i zákonnou 60 denní lhůtu k podání ústavní stížnosti. Tato právní domněnka navrhovatelů je však chybná. Soudce zpravodaj z předloženého usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, č. j. -9, zjistil, že uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 12. 1997. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že soudní poplatek, vyměřený ze zahájení řízení byli stěžovatelé povinni zaplatit zároveň s podáním návrhu a protože tak neučinili ani po výzvě soudu, nezbylo tomuto soudu než řízení zastavit, neboť ve věci samé ještě nezačal jednat.

Navrhovatelé byli v souladu s ustanovením správně poučeni v tom smyslu, že proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně nejsou přípustné opravné prostředky. Za této situace, jak již zdůraznil Vrchní soud v Olomouci, ve věcech spadajících do tzv. "správního soudnictví" kam mimo jiné patří i rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu podle , ve znění pozdějších předpisů, rozhodují místně a věcně příslušné soudy jako soudy jednoinstanční, a to za situace, kdy dosud nebyl naplněn čl. y, hovořící o zřízení Nejvyššího správního soudu. Za tohoto stavu věci není tedy s výjimkou případů uvedených v ustanovení ve vztahu k ustanovení dalšího "funkčně" příslušného soudu, který by mohl jako soud nadřízený rozhodovat o podaném opravném prostředku. Tento závěr platí jak o rozhodování ve věci samé ( ), tak současně i o rozhodování podle , ve znění pozdějších předpisů, neboť v tomto případě se jedná o rozhodování, kdy oba předměty řízení tvoří jeden nerozlučitelný celek.

V této problematice odkazuje soudce zpravodaj i na uveřejněnou judikaturu (Správní právo č. 5 a č. 24). Jak již bylo tedy řečeno, řízení ve věcech přezkoumávání správních rozhodnutí je mimo shora uvedené výjimky zásadně řízením jednoinstančním, kdy konečným rozhodnutím bylo v daném případě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , a nikoli stěžovateli napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, neboť tento soud nerozhodoval a fakticky ani rozhodnout nemohl o opravném prostředku proti rozhodnutí již citovaného Krajského soudu v Brně a řízení podle ustanovení , z důvodu neodstranitelných podmínek řízení, byl nucen zastavit.

Lhůta k podání ústavní stížnosti tedy uplynula již před delší dobou, kdy došlo k podání stěžovatelů doručeného Ústavnímu soudu dne 17. 4. 1998.

Soudce zpravodaj proto podanou ústavní stížnost odmítl z důvodu jejího pozdního podání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

soudce Ústavního soudu

V Brně dne 1. března 1999