Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 434/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského o ústavní stížnosti stěžovatelů J.H. a L., oba právně zastoupených JUDr. M.K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 9. 1998, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhají, s odvoláním na porušení , , , odst. l a odst. l d, zrušení shora označeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu I. stupně - Okresního soudu ve Strakonicích, čj. -127, ze dne 16. 6. 1998, kterým uvedený soud zamítl návrh stěžovatelů (v řízení před obecnými soudy navrhovatelkou J.G. žalovaných o zaplacení bezdůvodného obohacení a náhrady škody) na postoupení věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích, jako soudu věcně příslušnému. Soud I. stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že i když bylo zjištěno, že navrhovatelka i druhý odpůrce (2.stěžovatel) podnikají, je nepochybné, že konkrétní vztah, o který ve věci jde, nelze mít za vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Odvolací soud, který z podnětu stěžovatelů uvedené usnesení soudu I. stupně přezkoumával, toto potvrdil, když se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že v dané věci není dána věcná příslušnost krajského soudu podle , b), o.s.ř

Proti uvedenému rozhodnutí krajského soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatelé, obdobně jako ve svém odvolání, dávají najevo nesouhlas se závěry obecných soudů, zdůrazňují, že v předmětné věci je navrhovatelka nepochybně podnikatelkou ve smyslu ustanovení § 2 odst 2 písm. b) obchodního zákona, neboť od 9. 12. 1994 podniká mimo jiné v oboru pronájmu nemovitostí a byl jí pro tuto činnost vystaven živnostenský list, stejně tak druhý stěžovatel podniká jako osoba právnická zapsaná v obchodním rejstříku a částka požadovaná navrhovatelkou převyšuje 50.000,- Kč, neboť se pohybuje v řádech milionů. Podle stěžovatelů je v souzeném případě věcná příslušnost krajského soudu podle ustanovení , b) dána, když hraničními hledisky v souvislosti s určením věcné příslušnosti krajských soudů v tzv. relativních obchodech jsou spíše pojmy "podnikatel" a "podnikatelská činnost", než to, zda jde o věc obchodní.

Ústavní stížnost není důvodná. Stěžovatelé v jejím odůvodnění uvádějí argumenty, jimiž odůvodnili již své odvolání proti usnesení soudu I. stupně, s nimiž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí vypořádal způsobem, který Ústavní soud nepovažuje za protiústavní, zejména, když odvolací soud akcentoval povahu v dané věci žalovaného nároku - navrhovatelka žaluje bezdůvodné obohacení, které na její úkor měli získat stěžovatelé neoprávněným užíváním majetku, jehož je spoluvlastnicí, přitom ohledně nemovitosti, k níž se daný spor vztahuje, nebyla mezi navrhovatelkou a druhým stěžovatelem uzavřena nájemní smlouva, z čehož pak dovodil, že nejde o spor, ve kterém by ze strany obou účastníků šlo o práva a povinnosti vznikající při výkonu podnikatelské činnosti. Tvrzené porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů tak shledáno nebylo, a proto byla jejich ústavní stížnost odmítnuta podle

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. března 1999

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu