Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 513/98

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti O.K., zastoupeného JUDr. M.V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 1998, č.j. -14, ve spojení z rozhodnutím O.Ú., ze dne 18. 2. 1998, č. j. OPÚ 13454/96/98-Tr, t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní soud podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.

Dne 10. 12. 1998 obdržel Ústavní soud stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 1998, č.j. -14, ve spojení z rozhodnutím O.Ú. - pozemkového úřadu ze dne 18. 2. 1998, č. j. OPÚ 13454/96/98-Tr.

Navrhovatel odůvodňuje své podání tvrzením, že jak shora uvedený Krajský soud v Praze, tak i pozemkový úřad v B., se dostatečně nezabývaly zjišťováním skutečností, zda důvodem vzdání se přídělu právními předchůdci stěžovatele byla politická perzekuce nebo postup, porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel rovněž tvrdí, že samotný akt vzdání se přídělu byl na rodičích navrhovatele násilně vynucen tehdejšími funkcionáři lidosprávy a dovozuje, že jeho rodiče jako osoby negramotné nebyli schopni sepsat žádost o propuštění z přídělu a tento doklad také podepsat.

Údajným důvodem nátlaku a perzekuce rodičů stěžovatele ze strany MNV a JZD byla jejich příslušnost k romskému etniku.

Ústavní soud nejprve konstatoval, že podaná ústavní stížnost nevykazuje vady ve smyslu , a vyžádal si k ústavní stížnosti správní spis O.Ú. - pozemkového úřadu, jakož i vyjádření Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení.

Ze správního spisu soudce zpravodaj zjistil, že dne 4. 6. 1954 byl původní příděl zemědělské usedlosti v k. ú. J., převeden na nového nabyvatele M. a J.K. Na č. listu 5 je založena žádost M.K., doručená dne 24. 4. 1956 na MNV v J. o zproštění hospodaření na uvedené zemědělské usedlosti. Důvodem byla péče o devět dětí a špatný zdravotní stav M.K.

Z přiložených zápisů z jednání o odevzdání usedlosti je zřejmé, že usedlost, včetně živého a mrtvého inventáře a zemědělské půdy o rozloze cca 12 ha byla dosavadními vlastníky předána JZD v průběhu let 1956-58. Na odevzdávané usedlosti vázla ke dni 13. 8. 1958 pohledávka státu za nezaplacenou kupní cenu přídělu ve výši 26.660,- Kčs.

Podle písemného prohlášení ze dne 7. 5. 1956 se manželé K. vzdali přídělu nemovitostí, zapsaných ve vložce č. 799 PK pro k. ú. J. ve prospěch čsl. státu - Majetkové podstaty pozemkových reforem při ministerstvu zemědělství.

Pravost podpisů odevzdávajících byla právoplatně ověřena SN.

Rozhodnutím č. 1203/2 ze dne 18. 2. 1998 O.Ú. - pozemkový úřad rozhodl podle , ve znění pozdějších předpisů, tak, že stěžovatel není vlastníkem zemědělských nemovitostí v k. ú. J.

V odůvodnění správní orgán konstatoval, že z listinných dokladů založených ve správním spise je zřejmé, že rodiče stěžovatele se vzdali zemědělské usedlosti jednostranným právním úkonem podle občanského zákona z r. 1951 z důvodu zdravotních a rodinných, když restituční důvod podle odst, 1 písm. r) , nebyl prokázán a nebyl prokázán ani politický nátlak, či jiný postup, stojící v příkrém rozporu se zásadami demokratické společnosti.

Proti rozhodnutí správního orgánu podal stěžovatel opravný prostředek, o kterém rozhodoval Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 8. 1998, č. j. -14, a potvrdil rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu. V odůvodnění krajský soud konstatoval, že původní příděl zemědělské usedlosti byl v r. 1954 odprodán za částku 26. 660,- Kčs manželům K. Kupní cena měla být celá uhrazena čs. státu na úhradu přídělové ceny. Tato částka však nikdy nabyvateli zaplacena nebyla.

Rovněž krajský soud konstatoval, že nelze souhlasit s tvrzením stěžovatele o vynuceném vzdání se přídělu rodiči stěžovatele, neboť otec stěžovatele M.K. sám ve své žádosti žádá o předání usedlosti z důvodů špatného zdravotního stavu a péči o devět dětí. V tomto případě se jednalo o dobrovolné odevzdání zemědělské usedlosti, včetně živého a mrtvého inventáře, kdy tentokrát v sobě nezahrnuje žádný z restitučních důvodů, uvedených v Krajský soud neuvěřil výpovědím svědků, neboť tyto byly v příkrém rozporu s listinnými důkazy, založenými ve spise, o jejichž pravosti nemohlo být pochybností.

Krajský soud se vyjádřil k podané ústavní stížnosti v tom smyslu, že v plném rozsahu odkazuje na odůvodnění svého rozsudku a zdůrazňuje, že tvrzení stěžovatele o politickém nátlaku či rasové perzekuci nelze prokázat jak z provedeného dokazování před pozemkovým úřadem, tak i z řízení před krajským soudem a o skutečnosti, že otec navrhovatele byl romského původu se soud dozvěděl až z tvrzení navrhovatele.

Soud dospěl k závěru, že v souzené restituční věci stěžovateli nesvědčí žádný z restitučních důvodů, uvedených v , když rodiče navrhovatele se vzdali vlastnictví zemědělských nemovitostí zcela dobrovolně jednostranným prohlášením z důvodů zcela osobních, které neměly žádnou souvislost s politickým nátlakem v 50 letech či z důvodu rasové perzekuce.

Závěrem soud zdůraznil, že v projednávané právní věci neshledal ani žádnou majetkovou křivdu, která by byla spáchána na rodičích stěžovatele, protože čs. státu za zemědělskou usedlost v kat. území J. nic nezaplatili na úhradu přídělové ceny.

Navrhovatel ve své ústavní stížnosti v podstatě zopakoval veškeré námitky, které již byly obsaženy v opravném prostředku proti rozhodnutí pozemkového řadu a které byly krajským soudem v odůvodnění napadeného rozhodnutí velmi podrobně rozebrány a jednotlivě vyvráceny.

Z listinných dokladů vyplývá, že právní předchůdci stěžovatele odkoupili zemědělskou usedlost jako příděl v r. 1954, nikdy za ni nezaplatili kupní cenu, na zemědělské usedlosti hospodařili asi 2 roky s tím, že vlastnictví této nemovitosti se dobrovolně vzdali s odůvodněním, že ji již nemohou a ani nechtějí obhospodařovat z důvodů zdravotních i rodinných. Dalším důvodem jejich odchodu z této usedlosti byl její špatný stav, kdy některé z budov byly neobyvatelné. Důvodem urychleného převzetí usedlosti, včetně dobytka pak byla hrozba M.K., že z usedlosti odejdou na S., aniž by se řádně odhlásili a inventář usedlosti předali. S těmito zjištěními jsou pak v rozporu výpovědi svědků navržených stěžovatelem, které vyznívají neobjektivně a v jednotlivém případě i nevěrohodně.

Ústavní soud konstatoval, že v uvedeném případě nedošlo k porušení d ani procesních předpisů, neboť skutkový stav celého případu byl řádně a důkladně prověřen, zjištěné skutečnosti byly vyvozeny v jejich vzájemných souvislostech a zcela věrohodně vyvrátily tvrzní stěžovatele.

Z tohoto důvodu senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost jako zcela neopodstatněnou odmítl.

Poučení : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předsed senátu ÚS