Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 243/98

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti N.Z., zastoupené JUDr. L.L., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 1998, č. j. Cmo 66/98-31, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19.1. 1998, sp. zn. , t a k t o :

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 1998, č.j. -31, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1998 sp. zn. . Krajský obchodní soud v Praze zamítl citovaným usnesením žádost stěžovatelky o osvobození od zaplacení soudních poplatků. Odvolací soud toto usnesení potvrdil.

Podanou žalobou u Krajského obchodního soudu v Praze se domáhala stěžovatelka po žalovaném K., zaplacení částky 8. 832.049,70 Kč z titulu dodání provozu neschopné potravinářské linky.

Po podání žaloby byla stěžovatelka opakovaně soudem vyzvána, aby zaplatila soudní poplatek ve výši 353.248,- Kč. Protože tak stěžovatelka neučinila, Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 1996 řízení zastavil.

K odvolání stěžovatelky odvolací soud napadené usnesení o zastavení řízení zrušil, když stěžovatelka mj. uvedla, že obnos potřebný pro zaplacení soudního poplatku je schopna shromáždit.

Soud prvého stupně poté vyzval stěžovatelku znovu o zaplacení soudního poplatku . Po obdržení této výzvy stěžovatelka požádala podáním ze dne 3. 11. 1997 o osvobození od povinnosti úhrady soudních poplatků. Tuto žádost zdůvodnila tím, že v důsledku dodání zařízení neschopného provozu, byla nucena zastavit veškeré podnikatelské aktivity k 31. 12. 1996. Zůstala plně nemajetná, odkázána na pouze starobní důchod její i jejího manžela.

Soud prvého stupně však konstatoval, že stěžovatelka předloženými doklady neprokázala, že by její majetkové poměry nedovolovaly splnit poplatkovou povinnost. Přihlédl také k tomu, že předmět řízení souvisí s podnikatelskou činností stěžovatelky, která s sebou nese vždy podnikatelské riziko. Proto soudem prvého stupně nebyly shledány důvody podle a osvobození od soudních poplatků stěžovatelce nebylo přiznáno.

K odvolání stěžovatelky, kdy navrhla změnit usnesení tak, aby jí osvobození od soudních poplatků bylo přiznáno pro celé řízení a kdy současně upozornila odvolací soud na skutečnost, že na majetek K., byl rozhodnutím ze dne 28. 7. 1997 vyhlášen konkurz, odvolací soud se plně ztotožnil se závěry soudu prvého stupně a jeho usnesení potvrdil.

V obou stížností napadených rozhodnutích spatřuje stěžovatelka porušení svých základních práv, stanovených d (dále jen " "), a to v těchto článcích :

čl. 36 - práva domáhat se práva u nezávislého a nestranného soudu

čl.37 odst. 3 - porušení rovnosti účastníků řízení

čl. 38 odst. 2 - v tom, že věc nebyla projednána veřejně a v její přítomnosti.

Ústavní soud je oprávněn ingerovat do rozhodnutí obecných soudů pouze v případě, zjistí-li v jejich činnosti porušení ústavnosti. Žádné takové porušení v pojednávaném případě však neshledal.

Soudní poplatky jsou zákonem uložené poplatky, které musí jejich poplatník zaplatit za řízení nebo za jednotlivý úkon provedený soudem. Plní současně preventivní úlohu ve vztahu k podávání neodůvodněných resp. zbytečných žalob.

Osvobození od soudních poplatků může soud přiznat účastníkovi řízení, jsou-li pro to splněny zákonem stanovené předpoklady ( ). Je tedy plně na soudu, jak sám zváží potřebnost navrhovatele ve vztahu na ohrožení základních potřeb jeho a jeho rodiny, nebo zda by tato neschopnost úhrady představovala u něho překážku možnosti obrany jeho práva vůbec. Navrhovateli tedy nevzniká žádné právo, ale pouze možnost, aby soud jeho návrhu vyhověl. Tato posibilita je plně v pravomoci soudu.

Pro toto rozhodování je rovněž určující, zda se jedná o běžný občanskoprávní vztah nebo o vztah, vzniklý v podnikatelské činnosti, který v sobě obsahuje prvek podnikatelského rizika. I tento prvek však musí být podnikatelem předvídán.

Právo stěžovatelky podle y nebylo porušeno, neboť nebylo znemožněno, aby se domáhala svého práva u nezávislého soudu. Pro toto domáhání se práva je zákonem stanovený postup, který musí být dodržen. Jedním ze zákonných předpokladů je zaplacení soudního poplatku. Z odůvodnění usnesení soudu prvého stupně vyplývá, že sama stěžovatelka v odvolání proti zastavení řízení uvedla, že je schopna si opatřit potřebnou částku pro zaplacení soudního poplatku.

K nerovnosti účastníků řízení podle y nemohlo rovněž dojít, neboť i toto postavení účastníků je regulováno zákonem s konečným uplatněním náhrady nákladů soudního řízení při úspěšném uplatnění nároku. Naopak přiznáním osvobození od soudních poplatků v milionových podnikatelských sporech, by došlo ke zvýhodnění jedné skupiny žalobců na úkor všech ostatních věřitelů v podnikatelské sféře, a to částečným přenesením podnikatelského rizika na stát.

Poukaz na porušení y rovněž neobstojí, neboť citované ustanovení se týká projednávání hmotně právní stránky věci a nikoli procesních podmínek. K tomu nutno upozornit na znění ustanovení , podle kterého není nutno nařizovat jednání, pokud se odvolání týká toliko nákladů řízení.

Ústavní soud, jak již opakovaně judikoval, nemůže plnit funkci další stolice v soustavě soudů obecných, kdy otázky řešení zákonnosti jsou v jejich výlučné kompetenci. Protože nebylo zjištěno žádné porušení ústavnosti, senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, neboť se jednalo o návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu ÚS

V Brně dne 3. března 1999