Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 204/98

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti V.S., zastoupeného JUDr. M.Ř., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 1998, č.j. -132, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 4. 5. 1998, navrhuje stěžovatel zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 1998, č.j. -132, a to pro porušení y a dále d (dále jen " ").

Rozsudkem ze dne 25. 3. 1996, č. j. -115, ve znění usnesení ze dne 28. 6. 1997, č. j. -127 změnil Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 3. 1995, č. j. -85, tak, že zamítl návrh, aby soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu v domě v P., kterou dal žalobce žalovanému.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud ČR neshledal toto dovolání důvodným. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 1998, č. j. -132, bylo zamítnuto dovolání stěžovatele proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. -115, ve znění usnesení tohoto soudu, č. j. -127.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že je sice pravdou, že v části III. žaloby výpovědní lhůta výslovně uvedena není, je však uvedena v žalobním petitu, který je součástí téže y. Bylo by podle jeho názoru absurdní požadovat, aby v rámci téže y byla výpovědní lhůta uvedena pouze na určitém jejím místě.

Stěžovatel dále uvádí, že i přes publikovanou judikaturu a vyslovený názor Nejvyššího soudu ČR nelze v případech, kdy výpověď z nájmu bytu byla dána přímo v textu žaloby, vyžadovat takto přepjatě formalisticky, aby za vlastní výpověď z nájmu bytu byla považována jen část dané y, a tato nebyla hodnocena ve svém celku a ve všech souvislostech, pokud je z ní patrná vůle toho, kdo u sepsal.

Ústavní soud nezjistil v činnosti Nejvyššího soudu ČR porušení hmotněprávních či procesněprávních ustanovení, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Výpověď z nájmu bytu daná pronajímatelem (stěžovatelem) nájemci, obsažená v žalobě, neobsahuje stanovení lhůty, jejímž uplynutím má nájem skončit a nemá tedy všechny hmotněprávní náležitosti (§ 710 odst. 3 obč. zák.). Výpověď, která nemá předepsané hmotněprávní náležitosti, nemůže vyvolat zamýšlené právní následky. Žalobní návrh (petit) je procesněprávním úkonem žalobce adresovaným soudu, a proto není možné ho považovat za část výpovědi.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajícího soudu byl porušen y, podle kterého jsou soudy povolány; především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům a dále y, podle kterého se každý může domáhat stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

předseda senátu US

V Brně dne 8. března 1999