Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 190/96

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci ústavní stížnosti M.J., zastoupeného advokátem JUDr. P.H., proti rozhodnutí V., ze dne 21. 2. 1994, čj. VS 880/93, o propuštění stěžovatele ze služebního poměru,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel ústavní stížností ze dne 5. 7. 1996, doplněnou podáním ze dne 18. 3. 1997, se domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí generálního ředitele V., jímž byl jako ředitel v N., propuštěn ze služebního poměru, přičemž toto rozhodnutí bylo právně vadné. Proti tomuto rozhodnutí se sice odvolal, ale příslušné správní orgány o něm do dne podání ústavní stížnosti nerozhodly, takže svou ústavní stížnost opírá o porušení práva na soudní ochranu podle ustanovení a násl. d, způsobeného zásahem orgánů veřejné moci, tj. jejich nečinností.

Ústavní soud si vyžádal k ústavní stížnosti stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR. Z jeho sdělení a podkladů vyšlo najevo, že stěžovatel požádal svým dopisem ze dne 7. 3. 1994 generálního ředitele V., o uvolnění ze služebního poměru příslušníka V., podle , o služebním poměru příslušníků Policie ČR. Právní účinky žádosti o uvolnění ze služebního poměru podle citovaného zákona na základě oznámení nezájmu setrvat ve služebním poměru nastávají ex lege a pracovní poměr stěžovatele tak skončil dnem 31. 5. 1994. Stížnost na předchozí rozhodnutí o propuštění z pracovního poměru se proto jeví jako opožděná.

Ústavní soud k ústavní stížnosti musel nejprve konstatovat, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti, neposuzuje přístupy, názory a závěry soudů nebo jiných orgánů veřejné moci, ani se nezabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, pokud nejde o otázky základních práv a svobod. Dospěl pak k závěru, že věc služebního poměru stěžovatele byla vyřešena jinak a v jiné době, než kterou sám ve své ústavní stížnosti uvádí a chápe jako značné průtahy způsobené nečinností orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost byla tedy podána osobou zřejmě neoprávněnou. Současně musel vzít zřetel na to, že stěžovatel, resp. jeho právní zástupce, byl přípisem Ústavního soudu ze dne 2. 2. 1999 vyzván, aby ve lhůtě do 20. 2. 1999 ústavní stížnost ještě doplnil v konkrétních otázkách v přípisu uvedených, což však ve stanovené lhůtě neučinil a soudce zpravodaj nemohl ponechat neodstranění vytčených vad bez povšimnutí.

Soudce zpravodaj z uvedených důvodů mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení musel usnesením podle ustanovení a písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítnout. Vzhledem k tomu nebylo možno ani vyhovět stěžovateli, aby mu byly hrazeny náklady spojené se zastoupením podle citovaného zákona.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 1999 JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu