Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 10/99

>

Podle ust. provádí Ústavní soud důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, s čímž souvisí i možnost přehodnocení závěrů soudů obecných, a to v případech, kdy právě těmito hodnoceními dochází k porušení základních lidských práv.

<

Ústavní soud České republiky rozhodl dne 26. 6. 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti J.K. zastoupeného JUDr.L.M. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 1995, čj. -57, a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 3. 1995, čj. -28,

takto:

Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu České republiky dne 10. 1. 1996, domáhal se stěžovatel zrušení rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 3. 1995,

-28 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 1995, čj. -57, který nabyl právní moci dne 13. 11. 1995.

Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, ve spojení s výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, bylo určeno, že nejsou dány důvody pro vydědění O.K. jeho otcem O.K., zemřelým dne 17. 7. 1993 v Havlíčkově Brodě, jak bylo uvedeno vě o vydědění ze dne 3. 11. 1992. Současně byla stanovena stěžovateli povinnost úhrady nákladů soudního řízení.

Stěžovatel uvádí, že oběma rozsudky došlo k závažnému porušení procesního principu důkazního břemena, práva na dispozici s majetkem občana pro případ jeho smrti ( testamentární volnost) a práva vlastnit majetek.

Pro tato svá tvrzení vychází ze zjištění, že jeho nevlastní bratr O. K. se skutečně o zesnulého zůstavitele nestaral a ani mu v nemoci neposkytl pomoc. Pochybení obou soudů spatřuje v tom, že uznaly nepřesvědčivé tvrzení O.K. v tom, že se pokoušel o styk s otcem, který jej však odmítal a dále že akceptoval rozporné výpovědi několika svědků. Dále stěžovatel vytýká oběma soudům, že se snažily přenášet důkazní břemeno o oprávněnosti důvodů vydědění žalovaného a že oba soudy bagatelizovaly důkazy navržené stěžovatelem jako žalovaným a přeceňovaly věrohodnost a význam důkazů navržených O.K. jako žalobcem.

V tomto postupu obou soudů spatřuje stěžovatel porušení svých základních lidských práv, a to právo vlastnit majetek a právo na dědění podle d a cit.y v důsledku porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud si vyžádal u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě spis, sp. zn. , žalobce O.K. proti žalovanému J. K. o určení neplatnosti vydědění.

Ústavní soud České republiky si rovněž vyžádal stanovisko Krajského soudu v Hradci Králové. V tomto vyjádření ze dne 8. února 1996 Krajský soud v Hradci Králové uvádí, že oba soudy - Okresní soud v Havlíčkově Brodě a on sám provedly veškeré důkazy, které byly navrhovány a zhodnotily je způsobem, který je předepsán v ustanovení

Dále uvádí, že z ústavní stížnosti není zřejmé, jaké procesní vady stěžovatel krajskému soudu vytýká. Otázku, na kterém z účastníků spočívá břemeno řízení, výslovně neřešil. Při přezkoumávání správnosti rozsudku okresního soudu shledal, že skutková zjištění okresního soudu i jeho právní prosouzení jsou správná a nebyly zpochybněny ani důkazy, kterými odvolací soud doplnil řízení na návrh stěžovatele.

V závěru svého vyjádření krajský soud se odvolává na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 2. 1994, sp.zn.

, ze kterého dovozuje, že jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu " hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda byla dotčena oběma rozsudky testamentární volnost zůstavitele. Sám omezuje tuto testamentární volnost na dva základní instituty, tj. práva nepominutelných dědiců a vázání možnosti vydědění potomka na taxativní důvody uvedené v . Při žalobě vyděděného potomka je povinnost soudu zkoumat, zda všechny zákonné podmínky pro vydědění byly dodrženy. Provedeným studiem zapůjčeného spisu Ústavní soud České republiky nedospěl k názoru, že by oběma soudy došlo k porušení práva zůstavitele na dispozici s majetkem občana pro případ smrti. Ze strany soudů byly provedeny všechny oběma stranami požadované důkazy natolik, aby mohly být v rámci principu volného hodnocení důkazů vydány stížností napadené rozsudky. Nedošlo tedy ze strany soudů k porušení d.

Sama ústavní stížnost je formulována neurčitě, zvláště co se týká konkretizace procesních vad.

Pokud je stěžovatelem namítáno závažné porušení procesního principu důkazního břemene ze strany soudů tím, že nebylo položeno výlučně na vyděděného potomka, nelze ani s touto námitkou souhlasit, neboť soudy jsou povolány rozhodovat na základě skutkového stavu věci ( ) tak, aby byly spolehlivě zjištěny skutečnosti mezi účastníky sporné. Při této činnosti jsou vázány pravidly obsaženými v , to znamená, že mohou provést i jiné než účastníky navržené důkazy, pokud jejich potřeba vyjde v řízení najevo a dále v , dle kterého hodnotí důkazy na základě své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemné souvislosti.

Protože ani v tomto směru nebyly zjištěny žádné závady, nemohlo dojít ani k tvrzenému porušení základního lidského práva vlastnit majetek a práva na dědění podle d. Naopak, tvrzení stěžovatele je ambivalentní v tom, že opačným rozhodnutím soudů by k tomuto porušení základního práva mohlo dojít.

V závěru nelze také souhlasit s výkladem nálezu Ústavního soudu,

sp. zn.

, jak je uvedeno ve vyjádření krajského soudu. Podle ust. provádí Ústavní soud důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, s čímž souvisí i možnost přehodnocení závěrů soudů obecných, a to v případech, kdy právě těmito hodnoceními dochází k porušení základních lidských práv.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky se nelze odvolat.

V Brně dne 26. 6.1996