Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 420/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 18. 2. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky KT., zastoupené JUDr. J.J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 10. 7. 1998, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a za podmínek stanovených zákonem [ , , 2, , odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. července 1998 ( ) a tvrdila, že tímto rozhodnutím označený soud jako orgán veřejné moci porušil její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ( d); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecný soud zastavil řízení o stěžovatelčině opravném prostředku (proti rozhodnutí Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání ze dne 28. 3. 1998), protože nezaplatila včas (po výzvě obecného soudu) zákonem stanovený soudní poplatek.

1

Své tvrzení o porušení ústavně zaručeného základního práva odůvodnila stěžovatelka tím, že výzva k zaplacení soudního poplatku jí nebyla doručena do vlastních rukou, a jestliže - pro organizační uspořádání své organizace (zásilky určené organizaci k doručení do "vlastních rukou" přebírá její jednatel) zaplatila soudní poplatek opožděně, stalo se tak jen díky vadnému doručení; z podrobné argumentace a s poukazem na zákon o soudních poplatcích (č. ) a zákon o správě daní a poplatků (č. ) posléze vyvozuje povinnost obecného soudu výzvu k zaplacení soudního poplatku doručit do "vlastních rukou modře".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z obsahu spisu obecného soudu ( ), je patrno, že stěžovatelka se ve svém opravném prostředku označila toliko svým obchodním jménem (bez označení toho, kdo za ni statutárně jedná) a zástupcem, jehož svým zastoupením pro zamýšlené řízení pověřila, že výzva k zaplacení soudního poplatku byla stěžovatelce doručena (dle zpátečního lístku) dne 26. června 1998 (podle prezentačního razítka na výzvě dne 25. června 1998), že téhož dne (tj. 25. června 1998) byla výzva doručena také jejímu zástupci a že podle prezentačního razítka byla stěžovatelkou přijata pod jednacím číslem 3855, a konečně že výzva je opatřena (podtrženým) pokynem "vyřídit" (č. l. 16v spisu obecného soudu).

Z těchto zjištění vyplývá, že bez ohledu na způsob doručení výzvy, resp. i přes její prosté doručení, byl statutární orgán (v opravném prostředku nevyznačený odpovědný pracovník) stěžovatelky o povinnosti zaplacení soudního poplatku bez průtahu uvědomen (sám dal pokyn k vyřízení), a jestliže k ,,vyřízení" došlo až 29. července 1998, tj. po 34 dnech, nelze usoudit jinak, než že k opožděné úhradě soudního poplatku došlo očividnou liknavostí pracovníka stěžovatelky, jemuž byl pokyn k vyřízení určen.

Již pro tato jednoznačná zjištění neobstojí tvrzení a vývody ústavní stížnosti, totiž že opožděné splnění poplatkové povinnosti bylo důsledkem nesprávného doručení soudní výzvy, a že ústavní stížností napadené rozhodnutí "je nezákonné", zejména jestliže zaplacení soudního poplatku vylepením kolkových známek na originál opravného prostředku, tj. zaplacení poplatku bez výzvy, bylo v daném případě (s ohledem na splatnost poplatkové

povinnosti) podmínkou řízení a - z hlediska stěžovatelky - jednou z jejich základních procesních povinností.

Pokud se tedy stěžovatelce nedostalo soudní ochrany ( d), nestalo se tak tím, že by obecným soudem byla na tomto svém právu protiústavně zkrácena, ale jedině a výlučně tím, že sama nerespektovala daný právní stav a svým vlastním zaviněním (zaviněním svého pracovníka) vyvolala účinky (důsledky) z nesplnění povinnosti plynoucí.

Byla proto posuzovaná ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná, aniž by se jevila potřeba blíže se zabývat jejími dalšími vývody, zaměřenými ostatně již jen na věcnou správnost či legalitu jí napadeného rozhodnutí, jejichž přezkum se však z pravomoci Ústavního soudu vymyká (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995); zjevnost její neopodstatněnosti je pak dána jak povahou vyložených důvodů, tak ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno.

O zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 18. února 1999

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu Ústavního soudu