Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 463/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L.P., zastoupeného advokátkou JUDr. K.S., proti rozhodnutí O.Ú., ze dne 1. 9. 1998, čj. FŘ 2/300/98-60/2,takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti s odvoláním na porušení y a , , d domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí M.ú., ze dne 10. 5. 1998, čj. 1500/98/SPO, o tom, že stěžovatel není účastníkem správního řízení o přiznání jednorázové náhrady dle vládního Na odůvodnění své ústavní stížnosti uvedl, že nárok na přiznání jednorázové náhrady uplatnil řádně a včas jeho otec, který však dne 29. 1. 1998 zemřel, s tím, že on jako jeho syn

I

má právo na výplatu náhrady, o kterou již bylo požádáno, a to s tím důsledkem, že nejde o situaci, upravenou v cit. v1. nař., dle něhož právo žádat o vyplacení nepřechází na dědice, a to právě proto, že toto právo žádat bylo již vykonáno. Dále konstatoval, že jako dědic dle y vstoupil do vztahu ve správním řízení v důsledku univerzálního přechodu práv. Konečně uvedl, že v dané věci se nejedná o vztahy občanskoprávní, a proto nelze použít , ale veřejnoprávní, v důsledku čehož je pro výplatu peněz z titulu vl. nař. č. , nepřípustná analogie s bolestným, ztížením společenského uplatnění dle ani s plněním vázaným jen na osobu věřitele.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele spolu s napadeným rozhodnutím O.Ú. ze dne 1. 9. 1998, čj. FR 2/300/98-60/2, z něhož zjistil, že stěžovateli nebylo přiznáno postavení účastníka ve správním řízení s odůvodněním, že v případě přiznání jednorázové náhrady dle vl. nař. č. , jde o náhradu vázanou jen na osoby, které byly postihovány perzekucemi blíže definovanými v uvedeného v1. nařízení a která jako taková dle výslovného znění cit. v1. nař. nepřechází na dědice rehabilitovaných osob. Jak vyplývá z předeslaného, jde v daném případě o rozhodnutí, které pouze navenek vykazuje znaky rozhodnutí procesní povahy, neboť jsou s ním spojeny hmotněprávní účinky v podobě nepřiznání jednorázové náhrady. Protože Ústavní soud již ve svém nálezu pod konstatoval splnění podmínek pro právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy ve smyslu a násl. u takových procesních rozhodnutí, které jsou způsobilé zasáhnout do hmotněprávní sféry fyzické nebo právnické osoby, nezbylo Ústavnímu soudu než návrh dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh nepřípustný, a to ve

2

smyslu , neboť stěžovatel v dané věci nevyčerpal všechny procesní prostředky ochrany práv.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Iva Brožová

V Brně dne 2. 2. 1999 soudce zpravodaj