Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 403/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů V. M. a M. M., obou zastoupených JUDr. J. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 5. 1995, čj. - 29,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 22. 5. 1995, čj. - 29, byl zamítnut návrh stěžovatelů na určení, že smlouva o převodu pohledávky podle , uzavřená mezi odpůrci B. B. jako postupujícím na straně jedné a A.P. s datem 6. 4. 1994 je neplatná, protože B. B., otec a tchán stěžovatelů, svůj majetkový podíl na nikoho cizího nehodlal převést.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 7. 1998, sp. zn. , potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s tím, že na základě navržených důkazů byl dostatečně objasněn skutkový stav věci a byly z něho vyvozeny i správné právní závěry. Smlouvu o postoupení pohledávky, uzavřenou mezi B. B. a A. P. soud prvního stupně správně posuzoval ve smyslu § 49a o. z. a ustanovení § 33a odst. 1 zákona č. 195/1993 Sb. (úplné znění zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě č. ). Krajský soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že uvedené ustanovení nevylučuje převod pohledávek vzniklých z nároků na poskytnutí náhrad podle tohoto zákona i na právnické osoby. Ztotožnil se též s názorem, že nebylo prokázáno, že by B. B. uzavíral smlouvu o postoupení pohledávky v omylu, o němž druhá strana smlouvy - A. P. věděla, případně ho vyvolala. B. B. měl možnost se se smlouvou seznámit, tuto si prostudovat a v případě jakýchkoliv pochybností konzultovat její obsah s pro sebe důvěryhodnou osobou. Pokud tak neučinil a smlouvu tak, jak mu byla předložena, uzavřel, nelze dodatečně dovozovat, že měl v úmyslu uzavřít jinou smlouvu, než dohodu o postoupení pohledávky. Dohoda o zaplacení postoupené pohledávky je samostatnou smlouvou, která nemá vliv na platnost smlouvy o převodu pohledávky. Napadený právní úkon nevykazuje ani vady vůle, ani vady projevu ve smyslu ustanovení o. z.

Stěžovatelé svým podáním ze dne 17. 9. 1998, adresovaným Ústavnímu soudu a označeným jako ústavní stížnost, napadají shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně a tvrdí, že rozhodnutí obou soudů zasáhlo do jejich základních práv a svobod, které jsou jim zaručeny články 36 odst. 1 a 38 odst. 2d. Porušení těchto ustanovení spatřují stěžovatelé v tom, že soudy obou stupňů ve věci neprovedly navrhované důkazy, a dospěly tak na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu k nesprávným právním závěrům.

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé pouze opakují námitky, které vznášeli již v řízení před obecnými soudy. Vlastní závěry ústavní stížnosti jsou jen polemikou se skutkovými i právními závěry obecných soudů.

Ústavní soud neshledal, že by postupem soudů byla porušena základní práva a svobody stěžovatelů. Z obsahu spisů vyplývá, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanovením , zejména pokud jde o zásadu volného hodnocení důkazů (), či o rozhodování, které z navrhovaných důkazů budou provedeny (). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních principů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou záležitostí obecných soudů. Rozsah práva na spravedlivý proces není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na řádné občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

V daném případě nebylo tedy shledáno porušení procesních ani jiných ústavních práv namítaných stěžovateli a Ústavní soud musel dospět k závěru, že se jedná o návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 1999

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu