Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 48/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele T., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 1997, čj. - 16, a usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1997, čj. - 9,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 2. 2. 1998, označeným jako ústavní stížnost. Napadená usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 1997, čj. - 16, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1997, jímž řízení o návrhu dlužníka - stěžovatele na prohlášení konkurzu bylo zastaveno, neboť dlužník přes výzvu soudu nezaplatil ve stanovené době třiceti dnů zálohu na náklady konkurzu ve výši Kč 10 000,--, i když podle ustanovení , o konkurzu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, byl poučen o následném zastavení řízení, nebude-li záloha na náklady konkurzu v určené lhůtě zaplacena. V odůvodnění své stížnosti stěžovatel vesměs argumentuje tím, co uváděl v odvolání do usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1997, s čímž se Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, náležitě vypořádal.

Stěžovatel má za to, že Krajský obchodní soud v Praze měl návrh zamítnout podle zákona o konkurzu a vyrovnání pro nedostatek majetku, když z jeho návrhu na prohlášení konkurzu vyplynulo, že žádný majetek nemá, a proto požadoval osvobození od soudních poplatků podle Považuje za nelogické, aby zákon na jedné straně ukládal dlužníku podat návrh na prohlášení konkurzu za podmínek podle zákona o konkurzu a vyrovnání a zároveň stanovil pro dlužníka mnohdy nesplnitelnou podmínku v podobě zaplacení zálohy na náklady konkurzu. Z toho dovozuje, že bylo porušeno jeho ústavní právo na soudní ochranu zakotvené v d, dále právo zaručené článkem 2 odst. 3 a článkem 4 odst. 1 a 3d.

Stěžovatel použil stejné argumenty v dovolání, které podal Nejvyššímu soudu ČR proti usnesení odvolacího soudu, jehož přípustnost opíral o ustanovení a v němž odvolacímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 5. 1998, čj. - 28, dovolání odmítl s tím, že dovolání ve věci podle nemůže být přípustné, neboť usnesení o zastavení řízení, a tudíž ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo takové usnesení potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé. Dále Nejvyšší soud ČR dovodil, že přípustnost dovolání v daném případě není dána ani podle ustanovení ani podle ustanovení , ani podle ustanovení , neboť stěžovatel žádnou z vad vypočtených v ustanovení ve vztahu k napadenému rozhodnutí netvrdí a ani z obsahu spisu se taková hrubá vada, která by činila rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným, nepodává.

Ústavní soud k předložené ústavní stížnosti musel konstatovat, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví. Zkoumá však, zda v řízení před obecnými soudy nebyly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces (,2d). Dle tohoto práva na spravedlivý proces je jednotlivci zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Ústavní soud v dané věci namítaná porušení ústavnosti neshledal a musel proto pokládat návrh ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněný. Souhlasí totiž s názorem Vrchního soudu v Praze, že podle § 5 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání byl navrhovatel v konkurzu povinen na výzvu soudu zaplatit na náklady konkurzu v určené lhůtě stanovenou zálohu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení pak soud řízení zastaví, nebyla-li záloha zaplacena a byl-li o tomto následku navrhovatel poučen. Jestliže tedy byl stěžovatel v daném případě vyzván, nebylo soudu ponecháno na vůli, zda v případě nezaplacení zálohy ukončí rozhodnutím ve věci (§ 12a odst. 3 zákona o konkurzu a vyrovnání) nebo zda řízení zastaví, neboť toto ustanovení § 5 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání má zcela jednoznačně kogentní povahu. Na tomto závěru nic nemění ani majetkové poměry navrhovatele, je-li jím sám dlužník. Zálohu na náklady konkurzu není možné považovat za soudní poplatek, a proto stěžovatelem navrhovaný postup podle v dané věci nepřipadá v úvahu.

Z těchto důvodů proto senát Ústavního soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu