Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31764.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 516/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti M., právně zastoupeného JUDr. J.H., proti postupu CŘ, t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst.2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Stěžovatel podal dne 11. 12. 1998 Ústavnímu soudu stížnost proti postupu CŘ, v jehož dopise ze dne 27. 10. 1998, zn. 10-5914915/98 , spatřuje nezákonný zásah orgánu veřejné moci proti jeho základním právům a svobodám ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
Ke skutkovým okolnostem případu navrhovatel uvedl, že jako kupující uzavřel dne 17. 4. 1993 kupní smlouvu na 300 tun motorové nafty.
Zboží převzal dne 27. 4. 1993 a uskladnil v prostorách vojenského útvaru H. Fakturu na zboží uhradil v řádném termínu do 30. 4. 1996. Dne 29. 10. 1996 pracovníci C.ú. v prostou vojenského útvaru H.
1
přečerpali z uskladněných zásob nafty stěžovatele celkem 44,04 tun této suroviny do přistavených cisteren s odůvodněním, že toto zboží bylo do ČR dovezeno v rozporu s celním zákonem (nebyl za ně zaplacen celní dluh) a protože stěžovatel není účastníkem celního řízení (deklarantem) nemá ani nárok na další zdůvodnění postupu celního úřadu ve smyslu § 107 zák. č. 13/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
Rozhodnutím C.ú. ze dne 24. 5. 1993, č.j. 707/93, bylo toto zboží zabaveno a podle názoru stěžovatele tím, že s ním celní úřad nejednal jako s účastníkem řízení a shora uvedené rozhodnutí mu nedoručil, došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
V další části podání navrhovatel dovozuje, že předmětné rozhodnutí bylo nezákonné, když v době zajištění zboží se nemohla prokázat jeho totožnost a navíc jde o rozhodnutí nepravomocné, neboť mu nebylo doručeno jako účastníku řízení o zajištění zboží.
Postupem celního úřadu pak bylo stěžovateli údajně znemožněno domoci se svého práva podáním řádného i mimořádného opravného prostředku. Navrhovatel se proto domáhal přezkoumání zákonnosti celního rozhodnutí o zajištění zboží cestou žaloby ke Krajskému soudu v Brně. Tento soud však dospěl k závěru, že stěžovatel nevyužil všechny řádné opravné prostředky k ochraně jeho práva a řízení zastavil. Zároveň stěžovatel podal i žalobu na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí C.ú. ze dne 30. 9. 1993, č.j. 5371/93, kterým bylo vysloveno propadnutí m. j. i 44,04 tun motorové nafty ve vlastnictví navrhovatele. Rovněž toto řízení bylo Krajským soudem v Ostravě zastaveno.
V souvislosti s odůvodněním obsaženém v usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 8. 1998,
sp. zn. II.ÚS 407/97
, stěžovatel poznamenává, že nemohl využít řádných ani mimořádných opravných prostředků, neboť se o existenci napadeného rozhodnutí celního úřadu dozvěděl až ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně při jednání dne 30. 1. 1997, kdy již veškeré zákonné lhůty k podání opravných prostředků uplynuly.
2
Stěžovatel se dopisem ze dne 9. 9. 1998, adresovaným C.ú. dožadoval doručení rozhodnutí o zajištění zboží ze dne 24. 5. 1993, č. j. 707/93, tuto žádost doplnil dalším podáním. Výsledkem tohoto úsilí však bylo pouhé sdělení CŘ ze dne 27. 10. 1998, zn. 10-5914-915/98 , ve kterém tento správní orgán konstatuje, že podání stěžovatele nelze posoudit jako odvolání do napadeného rozhodnutí celního úřadu, neboť stěžovatel nevyužil tohoto zákonného prostředku ve stanovené lhůtě a dále proto, že se jedná o věc již pravomocně rozhodnutou.
Závěrem navrhovatel žádá, aby Ústavní soud zakázal celnímu ředitelství jako orgánu veřejné moci pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatele a přikázal mu obnovit stav před jeho porušením, tj., aby tento správní orgán vydal rozhodnutí o odvolání navrhovatele ze dne 20. 10. 1998.
Ústavní soud konstatoval nejdříve obsah připojených příloh a rovněž obsah spisu Ústavního soudu,
sp. zn. II.ÚS 407/97
, ze kterých zjistil, že stěžovatel se dřívějším podáním domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 1997, č.j. 30 Ca 114/97 -46, kterým bylo zastaveno řízení o podané žalobě stěžovatele.
Předpokladem vydání předběžného opatření podle § 80 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. , které navrhuje stěžovatel, je skutečnost, že ústavní stížnost směřuje proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí a stěžovateli tímto zásahem hrozí vážná škoda nebo újma
V daném případě však nelze souhlasit s tímto tvrzením navrhovatele, neboť z listinných dokladů vyplývá, že zajištěné zboží, motorová nafta, byla příslušným celním úřadem zajištěna již v r. 1993 na základě shora citovaného rozhodnutí a v r. 1996 bylo příslušným celním úřadem přistoupeno k výkonu tohoto rozhodnutí. Do doby podání ústavní stížnosti tak uplynula více jak dvouletá lhůta. Sdělení CŘ ze dne 27. 10. 1998, zn. 10-5914-915/98 , pak navíc nelze ani považovat " za jiný zásah orgánu veřejné moci", kterým by bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 , když tento orgán státní správy v r. 1998 nemohl při dodržení příst. ustanovení zák. č. 13/1993 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, jakož i zák. č.
3
71/1967 Sb. , podnět stěžovatele označený jako "odvolání proti pravomocnému rozhodnutí celního orgánu" vydaného v r. 1993 vyřídit pro absolutní nemožnost všech procesních prostředků jiným způsobem.
Senát Ústavního soudu proto podanou ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
Předseda senátu ÚS
V Brně dne 9. února 1999