Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 458/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. J.S., zastoupeného Mgr. L.R., proti usnesení OSZ, č.j. 2 Zt 1116/98-6, ze dne 2. 9. 1998, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na porušení , a d (dále jen " "), zrušení shora označeného usnesení OSZ, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení vyšetřovatele Policie ČR, sp. zn. ČVS:OVV-494/10-98, ze dne 7. 8. 1998, o postoupení věci obviněných B.S. a J.S., stíhaných pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle ust. tr. zák., správnímu orgánu k projednání přestupku ve smyslu ust. , o přestupcích (ve znění pozdějších předpisů). .

Stížnost stěžovatele okresní státní zástupce podle ust. § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. usnesením zamítl, neboť neshledal námitky stěžovatele, zpochybňující zejména hodnocení stupně nebezpečnosti jednání obviněných pro společnost (vyšetřovatelem a státním zástupcem) ve smyslu ust. § 3 odst. 2 tr. zákona, důvodnými.

Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutím státního zástupce bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, a proto navrhuje, aby stížností napadené usnesení bylo Ústavním soudem zrušeno.

Z vyšetřovacího spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel nabyl předmětný dům na základě kupní smlouvy ze dne 4. 6. 1997 od bývalých manželů P.Š. a J.Š. již však 25. 9. 1997 nynější manželé B.S. a J.S. uzavřeli se stěžovatelem další kupní smlouvu, na základě které od stěžovatele kupují

2

předmětný dům zpět za stanovenou kupní cenu ve výši 1 300 000,- Kč. V části III. této kupní smlouvy je uvedeno, že B. a J.S. ( kupující) zaplatili stěžovateli (prodávající) 400 000,- Kč před podpisem smlouvy. Zbytek kupní ceny (900 000,-Kč) má být splacen nejpozději do 10. 1. 1998. Stěžovatel dne 25. 9. 1997 udělil manželům S., souhlas k užívání předmětného domu.

Z obsahu připojeného spisu je dále patrné, že nedošlo ke splacení zbytku kupní ceny ve sjednané lhůtě (tj. do 10. 1. 1998), stěžovatel proto využil svého oprávnění, vyhrazeného v kupní smlouvě, a od smlouvy odstoupil. Prohlášení o odstoupení od smlouvy bylo učiněno a dáno na vědomí manželům S. dopisem ze dne 29. 1. 1998. Současně s tímto je stěžovatel písemně vyzval, aby byla předmětná nemovitost vyklizena a předána nejpozději do 15. 2. 1998, na což však nebylo ze strany manželů S. reagováno. Stěžovatel se tedy domáhal ochrany svého vlastnického práva k předmětné nemovitosti jednak u Okresního soudu ve Vsetíně, kde podal žalobu na vyklizení, jednak podáním trestního oznámení na protiprávní jednání manželů S. pro podezření z trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 249a tr. zákona.

Okresní soud ve Vsetíně svým rozhodnutím, sp. zn. , ze dne 25. 5. 1998, přiznal stěžovateli vlastnické právo k předmětné nemovitosti a manželům S. uložil povinnost vyklidit předmětnou nemovitost do tří dnů od doručení rozsudku.

Na základě podaného trestního oznámení bylo manželům S. sděleno obvinění pro trestný čin podle § 249a odst. 1 tr. zákona, jehož se měli dopustit tím, že od 15. 2. 1998 do sdělení obvinění (22. 7. 1998) neoprávněně užívali v K. dům majitele J.S. Vyšetřovatel na základě provedeného vyšetřování v dané věci dospěl k závěru, že výsledky přípravného řízení ukazují, že nejde o trestný čin, že však jde o skutek, který by mohl být jiným příslušnými orgánem posouzen jako přestupek. V souladu s tímto závěrem usnesením věc podle tr. řádu postoupil příslušné komisi k projednání přestupku ve smyslu písni. b) , o přestupcíeh, ve znění pozdějších předpisů. Vyšetřovatel ve svém rozhodnutí vycházel ze závěru, že jednání obviněných sice po formální stránce vykazuje znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru ve smyslu odst. 1 tr. zákona, avšak nebezpečnost jednání obviněnýeh je pro společnost nepatrná ( tr. zákona), vzhledem k nevyřešenému finančnímu vyrovnání za uskutečněný prodej domu.

Uvedený postup ve věci byl jako věcně správný potvrzen usnesením státního zástupce. Státní zástupce při posuzování materiální podmínky trestného činu vzal v úvahu zjištění, že obvinění před dnem 15. 2. 1998 dům stěžovatele užívali oprávněně, a dále pak i to, že odmítají vyklidit dům před vypořádáním finančních závazků, čímž vyklizení podmiňují. 1 když jednání obviněných naplňuje formální znaky trestného činu podle § 249a odst. 1 ti.. zákona, nebot' v současné době užívají dům protiprávně, nevykazuje jejich jednání potřebný stupeň nebezpečnosti pro společnost ve smyslu § 3 odst. 2 tr. zákona. Stěžovatel však ve své ústavní stížnosti namítá že takový výklad tzv. společenské nebezpečnosti je natolik extrémní, že jej považuje za ústavně nonkonformní interpretaci hmotněprávní normy.

Ústavní soud z připojeného vyšetřovacího spisu zjistil, že stěžovatel vystupoval v dané věci, která byla podle § 171 odst. 1 tr. řádu postoupena příslušnému orgánu k projednání přestupku, jako poškozený. Právní postavení poškozeného v trestním řízení je trestním řádem explicitně specifikováno v zákonných ustanoveních, stanovících jejich oprávnění v trestním řízení, která jsou orgány činné v trestním řízení povinny respektovat. Ustanovení § 43 tr. řádu tak vymezuje pojem poškozeného a uvádí jeho základní procesní práva, která jsou dále konkretizována v dalšíeh ustanoveních trestního řádu. Pokud jde o možnost podání opravných prostředků do rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, konkrétně stížnosti do usnesení

vyšetřovatele o postoupení věci, není poškozený oprávněn podat stížnost (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 24/73). Stížnost tak v posuzovaném případě byla podána osobou

neoprávněnou a měla být státním zástupcem podle písm b) tr. řádu zamítnuta. Proto nelze stěžovatele považovat ani za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti. Z uvedeného důvodu proto musela být ústavní stížnost stěžovatele podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. ledna 1999

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj