Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 413/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti K.D., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Krajského soudu v Praze, č.j. -78, ze dne 23. 6. 1998, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce, čj. -49, ze dne 10. 11. 1997, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a J.D., zastoupeného advokátem JUDr. M.Č., jako vedlejšího účastníka řízení, mimo ústní jednání, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 24. 9. 1998, podanou k poštovní přepravě dne 24. 9. 1998, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze, č.j. -78, ze dne 23. 6. 1998, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Nymburce, čj. -49, ze dne 10. 11. 1997. V řízení před obecnými soudy stěžovatel vystupoval jako žalovaný a vedlejší účastník jako žalobce. Okresní soud v uvedeném rozsudku vyhověl návrhu vedlejšího účastníka a uložil stěžovateli vyklidit a předat vedlejšímu účastníku pozemek parc. č. 312/2 včetně kůlny, vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV, č. 530 pro kat. území N. Stěžovatel se do tohoto rozsudku odvolal s odůvodněním, že by to znamenalo prakticky konec jeho podnikání. Tvrdil, že v důsledku postavení domu, který je propojen s kůlnou na pozemku, o který se vedl spor, se stal vlastníkem této kůlny, neboť ta je součástí domu. Zbytek pozemku nemůže vyklidit již proto, že slouží jako přístup k domu a garáži. Krajský soud rozsudkem č.j. -78, ze dne 23. 6. 1998 rozsudek Okresního soudu v Nymburce potvrdil. Došel k závěru, že v řízení v 1. instanci byl správně zjištěn skutkový a právní stav věci. Vedlejší účastník, který je bratrem stěžovatele, se domáhal jako vlastník uvedených nemovitostí, aby je stěžovatel vyklidil, neboť stěžovatel tyto nemovitosti užívá, aniž by uzavřel s vedlejším účastníkem nájemní smlouvu, platil mu nájem a umožnil mu vstup na jeho pozemek.

Krajský soud neuznal argument stěžovatele, podle kterého stavba na pozemku č. 312/2 se stala součástí stavby na pozemku č. 2071, tj. domu čp. 1973. I když vztahů, důvody zápisů do katastru nemovitostí a jejich důsledky při uplatňování vlastnických práv, pokud tím současně nedochází k porušení ústavně zaručených základních práv účastníků soudního řízení. Bylo proto věcí obecných soudů, aby posoudily oprávněnost žaloby na vyklizení sporné nemovitosti, která se opírala o soudně potvrzené vlastnictví vedlejšího účastníka. Ve skutečnosti tak obecné soudy poskytly v souladu s ustanovením y ČR a y ochranu tomu, kdo své vlastnictví prokázal. Závěry, které obecné soudy učinily, nevybočují z rámce platné právní úpravy. Nedošlo proto ve vztahu ke stěžovateli, který byl povinen sporný pozemek vyklidit, k porušení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu y. Stěžovatel v tomto směru ani žádné důvody neuvádí. Rovněž tak Ústavní soud neshledal jako důvodnou námitku zásahu do soukromého života, když takový zásah stěžovatel v souvislosti se soudními rozhodnutími neprokázal. Samotný fakt, že spory v této věci narušují klid jeho domácnosti a manželky, nelze hodnotit jako neoprávněné zasahování do soukromého a rodinného života podle y. Stejně tak v řízení před obecnými soudy nebylo zasaženo do jeho práva na svobodu podnikání, neboť z y nelze v žádném případě dovodit právo stěžovatele podnikat na cizím pozemku, aniž se dohodne s jeho majitelem. Řešení těchto otázek, stejně jako vzájemné vypořádání závazků mezi sourozenci, není v kompetenci Ústavního soudu.

Podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, senát Ústavního soudu svým usnesením mimo ústní jednání návrh odmítne, je-li podaný návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny a proto Ústavnímu soudu nezbylo rozhodnout tak, jak je ve výroku usnesení uvedeno.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. 1. 1999 JUDr. Antonín Procházka předseda senátu Ústavního soudu

3