Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 435/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. J.Š. a V.Š., obou zastoupených JUDr. P.V., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 1998, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 18. 9. 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 14. 1. 1999 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností brojí stěžovatelé proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. dubna 1998 (sp. zn. ), jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Rokycanech ze dne 18. září 1997 (sp. zn. ) ve výrocích pod body I, III, IV, když tímto rozsudkem (rozumí se Okresního soudu v Rokycanech) bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví stěžovatelů k nemovitostem v k. ú. Z., v rozsudku označených, s tím, že tyto nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně (v řízení před obecnými soudy) a tato byla zavázána zaplatit stěžovatelům finanční náhradu. V ústavní stížnosti stěžovatelé tvrdí, že k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod došlo tím, že obecné soudy provedené důkazy a tyto "nehodnotily způsobem

1

stanoveným zákonem a tím porušily příslušná ustanovení ". V další části ústavní stížnosti pak stěžovatelé namítají, že v důsledku rozhodnutí obecných soudů došlo k odnětí jejich vlastnického práva v rozporu s a 4 d a že postupem obecných soudů " je vlastník proti své vůli zbaven vlastnického práva, přičemž se nejedná o vyvlastnění ve veřejném zájmu na základě zákona a za náhradu tak, jak předpokládá d".

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost může podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y [ zák č. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona).

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona).

Z předložené ústavní stížnosti je patrno, že stěžovatelé v řízení před odvolacím soudem navrhli vyslovení přípustnosti dovolání v případě, že napadený rozsudek okresního soudu bude potvrzen ( ). Odvolací soud ve svém rozsudku návrh na dovolání stěžovatelů nepřipustil, nicméně v souladu se zákonem ( ) bylo plně v dispozici stěžovatelů dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podat, když vlastní procesní aktivitou si pro ně vytvořili podmínky. Jestliže tak stěžovatelé neučinili, nesplnili ve smyslu ustálené praxe Ústavního soudu z hlediska ústavní stížnosti podmínky pro její projednání [ zákona] a současně tímto založili její nepřípustnost ( zákona), neboť nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje. Nezbylo proto než podanou ústavní stížnost shledat jako nepřípustnou a o ní rozhodnout odmítavým výrokem [ zákona].

Ústavní soud považuje dále za potřebné připomenout, že ani samotná ústavní stížnost stěžovatelů nesplňovala formální náležitosti, neboť zejména předložená plná moc právního zástupce stěžovatelů nesplňovala náležitosti zvláštní plné moci k zastupování před Ústavním soudem. V řízení před Ústavním soudem není totiž zástupce stěžovatele oprávněn dát se zastoupit dalším advokátem (substituce je nepřípustná) a navíc označená jako plná moc musí výslovně obsahovat zmocnění k zastupování před Ústavním soudem ( , 2 zákona). Předloženou plnou moc právního zástupce stěžovatelů nelze proto pro její formální nedostatky považovat za řádnou zvláštní plnou moc udělenou pro řízení před Ústavním soudem; vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla posouzena jako nepřípustná, nejevilo se účelné vést stěžovatele k odstranění naznačených vad.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 14. ledna 1999

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu