Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 525/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti JUDr. J.K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 1998, č.j. -20, rozhodnutí FŘ ze dne 30. 3. 1998, č.j. 748/130/1998, proti dodatečnému platebnímu výměru F.ú., ze dne 5. 1. 1998, č.j. 99/98/086910, takto:

Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění:

Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání návrh bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu dne 16. 12. 1998 navrhuje stěžovatel zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 9. 1998, č.j. -20, rozhodnutí FŘ ze dne 30. 3. 1998, č.j. 748/130/1998, dodatečný platební výměr F.ú., ze dne 5. 1. 1998, č.j. 99/98/086910, a to pro porušení ustanovení d (dále jen ).

1

Dne 5. 1. 1998 vyměřil JUDr. J.K. F.ú. dodatečný platební výměr č. 2 na daň z přidané hodnoty ve výši 27.009,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání s odůvodněním, že smlouvou o prodeji podniku ze dne 17. 11. 1997 prodal svou soukromou firmu JUDr. J.K. - I., R.B. Na základě této smlouvy podle stěžovatele přešly ze zákona veškeré závazky a práva na nabyvatele - R.B. a tak i dodatečný platební výměr je nutné směřovat tomuto novému majiteli.

Výše uvedené odvolání FŘ zamítlo. Odvolání nenapadá oprávněnost vyměření daně z přidané hodnoty podle hmotněprávního předpisu, ale je zpochybňován subjekt, kterému byl dodatečný platební výměr adresován. Dodatečný platební výměr nemůže být adresován novému majiteli, neboť daňové řízení je upraveno , podle jeho nelze daňovou povinnost přenášet na jiný subjekt a takové dohody jsou právně neúčinné. Na nabyvatele smlouvou o převodu podniku přechází práva a závazky související s prodávaným podnikem. Závazky daňového subjektu ke správci daně za takové závazky nelze označit. Ani , ve znění pozdějších předpisů, neřeší přenos daňové povinnosti při prodeji podniku.

Dne 15. 4. 1998 podal stěžovatel u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu, kterou se domáhal přezkoumání rozhodnutí FŘ.

Krajský soud žalobu stěžovatele zamítl s odůvodněním, že podle § 57 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, je daňovým dlužníkem každý, kdo je podle zvláštního zákona povinen platit daň nebo vybranou sraženou daň odvádět. Daňová povinnost vznikla již okamžikem, kdy nastaly první skutečnosti, zakládající podle zákona o dani z přidané hodnoty její vznik a nikoli až jejím dodatečným vyměřením. Daňová povinnost tedy vznikla okamžikem uskutečnění zdanitelného plnění podle a násl. , znění pozdějších předpisů, a proto správce daně správně adresoval dodatečný platební výměr daňovému subjektu, který předmětné zdanitelné plnění uskutečnil. Krajský soud dále uvedl, že není rozhodné, zda JUDr. J.K. převedl podstatnou část svého podniku na nového majitele, neboť majetkové převody uskutečněné podle obchodního zákoníku jsou soukromoprávního charakteru stejně jako právní norma podle které jsou realizovány, zatímco oblast daňového práva nutno řadit pod právo veřejné. To má za následek, že majetkové převody, uskutečněné podle obchodního zákona v souvislosti, se kterými se JUDr. J.K. dovolává analogie s ust. a obchodního zákoníku nemohou mít vliv na plnění daňových povinností původního daňového subjektu.

Navíc dospěl krajský soud k názoru, že nedošlo k prodeji podniku jako celku ani jeho části tvořící samostatnou organizační složku.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že provozovna, která představuje jeho nepeněžitý vklad do zakládané společnosti s ručením omezeným I., je charakterizována ucelenou výrobní činností a tak analogicky dle ustanovení § 477 obch. zákona přešly všechny práva, povinnosti a závazky s vkládaným podnikem na nově založenou společnost. Závazky vůči finančnímu úřadu plně vznikly z činnosti vkládané provozovny. Závazek uhradit daň z přidané hodnoty přešel s vkládanou provozovnou dle analogie o prodeji podniku na nově založenou společnost.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích, že při přechodu všech práv a povinností při prodeji či vkladu podniku dle obch. zákoníku musí jít o závazky související s podnikem.

Závazek zaplatit daň z přidané hodnoty vznikl jen a jen následkem činnosti vkládaného podniku (jeho části - provozovny).

Stěžovatel poukázal na stanovisko Nejvyššího soudu ČR v analogické věci publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR č. 30, sešit č. 7/97.

Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností neshledal, že by ze strany jednajících orgánů byl porušen y, podle kterého povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

Smlouvou o prodeji podniku dle ust. § 476 a obchodního zákoníku přecházejí na kupujícího pouze veškerá práva a závazky, související s prodávaným podnikem. Závazky daňového subjektu ke správci daně však za takovéto závazky nelze označit.

Dle ust. , ve znění pozdějších předpisů, nelze daňovou povinnost přenášet na jiný subjekt, a takové dohody o přenosu daňové povinnosti daňového subjektu, jsou pro daňové řízení právně neúčinné. Ani , ve znění pozdějších předpisů, neupravuje přenos daňové povinnosti při prodeji podniku.

Pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 12. 1994, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/1997, tento řeší převzetí závazku prodávajícího kupujícím pouze v souvislosti s podnikem.

Uzavřením smlouvy o prodeji podniku dle § 476 an. obchodního zákoníku se stěžovatel nezprostil svých daňových povinností. F.ú. postupoval správně, když označil stěžovatele za subjekt, který je v daném případě nositelem daňové povinnosti, tedy příjemcem daňového rozhodnutí.

Na základě výše uvedených skutečností byl nucen Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítnout pro její zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

Předseda senátu ÚS

V Brně dne 19. ledna 1999