Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 39/97

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů M.P., zastoupené JUDr. S.K., a J.P., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 1996, čj. - 139, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 4. 1996, čj. - 117,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé podali dne 4. 2. 1997 ústavní stížnost, která směřuje proti shora uvedeným rozsudkům. Oba byli vyzváni přípisem Ústavního soudu ze dne 18. 2. 1997, aby nedostatky v přípise uvedené odstranili ve lhůtě do 18. 3. 1997, jinak bude jejich návrh odmítnut podle , o Ústavním soudu. Vady podání odstranila jen první stěžovatelka M.P., kdežto druhý stěžovatel J.P., tak ve stanovené lhůtě, ani později, neučinil. Proto tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh druhého stěžovatele podle citovaného zákona pro neodstranění vad návrhu odmítnout ( .

Ústavní soud se proto zabýval jen návrhem první stěžovatelky M.P., na zahájení řízení, označeným jako ústavní stížnost, který byl doplněn jejím podáním, došlým Ústavnímu soudu dne 28. 3. 1997. První stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud oba rozsudky shora uvedené zrušil, neboť je toho názoru, že postup soudů obou stupňů je v rozporu se zásadami spravedlivého procesu, obsaženými v d a , a y ČR. Porušení svého základního práva spatřovala první stěžovatelka ve skutečnosti, že se soudy nevypořádaly s jejím tvrzením uváděným jak v žalobě, tak v průběhu řízení. Vesměs opakuje argumentaci, kterou již uplatnila v průběhu soudního řízení a se kterou se, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, oba soudy uspokojivě vyrovnaly. Vlastní závěry ústavní stížnosti jsou pouhou polemikou se skutkovými i právními závěry obecných soudů.

Především je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Jeho pravomoc je vázána na zjištění, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda, zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Jestliže d stanoví, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným, nutno to chápat tak, že obecným soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům ( y ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí ( y ČR) a především soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede ve smyslu , a Postupoval-li obecný soud v souladu s příslušnými ustanoveními , jež upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy upravené v d, a svůj postup řádně odůvodnil, nemohl Ústavní soud dospět k závěru, že proces byl veden způsobem, který nezajistil spravedlivý výsledek. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních principů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou především záležitostí obecných soudů. Z obecného pohledu je třeba si uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z uvedeného článku d, jakož i z dalších ustanovení a z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , Ústavní soud zjistil, že rozsudkem ze dne 9. 4. 1996 byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, ve které se domáhali podle ustanovení určení přechodu vlastnického práva k nemovitostem - domu se stavební parcelou č. 34/3 o výměře 58 m2, pozemkové parcele č. 826 - zahrada o výměře 875 m2 a pozemkové parcele č. 825, zapsaných na LV č. 77 u Katastrálního úřadu v Č.B. v katastru nemovitostí pro katastrální území K. Okresní soud vycházel při svém rozhodování ze zjištění, že předmětné nemovitosti přešly v rozhodném období na stát způsobem uvedeným v , a že stěžovatelé - navrhovatelé jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení téhož zákona, neboť jde o pozůstalé děti původních vlastníků zemědělské usedlosti. Odpůrci - manželé V. a E.R. se stali vlastníky předmětné nemovitosti - s výjimkou pozemkové parcely č. 825 - na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli dne 2. 7. 1982 s M. v K.Ú. Nemovitost nenabyli v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, ani za cenu nižší než odpovídala tehdy platným cenovým předpisům. Soud prvního stupně vycházel dále ze zjištění, že porušení předpisů o správě národního majetku nebylo prokázáno. Nešlo o objekt kanceláře, jak tvrdí navrhovatelé, ale o část zemědělské usedlosti, takže nebylo třeba k prodeji vyžadovat souhlas nadřízeného ministerstva. Prokázáno nebylo ani protiprávní zvýhodnění nabyvatelů, když pouhý fakt, že odpůrci působili jako členové ONV a MNV ještě nedokládá, že by v konkrétním případě u nich došlo ke zvýhodnění právě vzhledem k jejich funkcím.

Krajský soud, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, v odvolacím řízení přezkoumal důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně a po jejich přezkoumání tyto důkazy převzal. Dospěl k závěru, že ani v odvolacím řízení nebyly prokázány předpoklady, při jejichž splnění soud může rozhodnout podle , ve prospěch původního vlastníka. Krajský soud ve svém rozsudku ze dne 29. 10. 1996, čj. - 139, podrobně zdůvodnil okolnosti, že nebyl shledán žádný rozpor s tehdy platnými předpisy při prodeji nemovitostí odpůrcům.

Ústavní soud má za to, že okresní soud i krajský soud ve svých rozhodnutích správně posoudily projednávanou věc, když konstatovaly, že má-li být žalobě vyhověno s tím, že došlo k porušení právních předpisů a k protiprávnímu zvýhodnění odpůrců ve smyslu , důkazní břemeno je v tomto směru na straně navrhující, která v daném případě toto břemeno neunesla. Pokud jde o zjištění soudů, že cena odpovídala tehdejším cenovým předpisům a že odpůrci nenabyli nemovitost za cenu nižší, Ústavní soud se i s tímto závěrem ztotožňuje, neboť při zjišťování této okolnosti, v souvislosti s vyžádaným znaleckým posudkem, nebylo shledáno žádné procesní pochybení.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo než přisvědčit správnosti závěrů Krajského soudu v Českých Budějovicích. Námitkami proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které stěžovatelé uplatnili v odvolání, se odvolací soud řádně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádal. Skutková zjištění jsou v souladu s provedenými důkazy a pokud jde o jejich hodnocení, je nutno konstatovat, že bylo postupováno oběma soudy v souladu s ustanovením

Vzhledem k tomu, že obsah spisu Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , nasvědčuje tomu, že obecné soudy při rozhodování sporu o určení přechodu vlastnického práva respektovaly zásady týkající se práva na soudní a jinou právní ochranu, obsažené v hlavě páté d a v , a y ČR, nelze z tohoto hlediska rozhodnutím obou soudů nic vytknout.

Z těchto důvodů Ústavní soud návrh ústavní stížnosti první stěžovatelky považuje za zjevně neopodstatněný. Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti první stěžovatelky a podle návrh ústavní stížnosti druhého stěžovatele.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 1999 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu