Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 333/98

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti I.P., zastoupeného JUDr. M.D., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 1997, sp.zn. , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 9. 1997, sp.zn. , za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 27. 7. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 1997, sp.zn. , ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 9. 1997, sp.zn. . Uvedenými rozhodnutími byl stěžovatel pravomocně odsouzen pro trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a) a c) tr. zákona, šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1 a 2 tr. zákona a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona. Podle § 187 odst. 2 tr. zákona, za použití § 35 odst. 1 tr. zákona, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, a podle § 57a odst. 1 tr. zákona k trestu zákazu pobytu na území P. na dobu pěti let.

Stěžovatel je přesvědčen, že v řízení před obecnými soudy byla porušena zásada rovnosti účastníků zaručená v y ("Ústava"), patrně však má na mysli d ("Listina"), a dále právo vyjádřit se k prováděným důkazům, zaručené v y, a právo na přípravu obhajoby a na obhajobu, zaručené v y. Současně poukázal na a 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), zaručující právo na spravedlivý proces a právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout jejich předvolání a výslechu. Dle jeho názoru k porušení ústavně zaručených práv došlo nedodržením principu kontradiktorního projednávání věci, neboť mu ani jeho obhájci nebyla dána možnost klást otázky svědkům P.G., D.N., K.B. a S.B. Uvedl, že otázky uvedeným svědkům kladl pouze vyšetřovatel, protože s ohledem na tehdejší právní kvalifikaci skutků neměl v době jejich výslechů ustanoveného obhájce. U hlavního líčení pak byly výpovědi těchto nejdůležitějších svědků pouze čteny podle tr. řádu, neboť se soudu nepodařilo zajistit jejich účast u hlavního líčení. Jediný důležitý svědek Š.H. pak u hlavního líčení podstatnou měrou změnil svoji výpověď oproti přípravnému řízení, a to ve prospěch stěžovatele. Na základě uvedených skutečností stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud stížnosti vyhověl a napadená rozhodnutí zrušil.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, se k ústavní stížnosti nevyjádřil a odkázal na napadená rozhodnutí, v nichž je názor soudů na důkazy opatřené v řízení přípravném a jejich hodnotu vyjádřen.

Vrchní státní zastupitelství v Praze sdělením ze dne 4. 12. 1999, č.j. -27, mj. uvedlo, že podle sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. 11. 1998, sp. zn. , uvedené ministerstvo po přezkumném řízení ve věci stěžovatele neshledalo důvody k podání stížnosti pro porušení zákona.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy ( zákona). Jak zjistil Ústavní soud z výše uvedeného spisu, byl napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 1997, sp.zn. prokazatelně doručen stěžovateli do věznice P., jakož i právní zástupkyni stěžovatele, a to dne 13. ledna 1998. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena osobně dne 27. července 1998, tedy zcela jednoznačně po uplynutí zákonné lhůty

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně, tj. po lhůtě stanovené pro jeho podání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. 1. 1999

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj