Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 411/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti F.H., zastoupeného Mgr. R.K., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 1998, sp. zn. , ve spojení s usnesením Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. , a proti postupu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, Okresního soudu Plzeň-jih a Krajského soudu v Plzni, za účasti Krajského soudu v Plzni, Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 24. 9. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 7. 1998, sp. zn. , kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele (obviněného) proti usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 8. 7. 1998, č.j. -13, na základě něhož byl podle § 68 tr. řádu vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu. Ústavní stížnost současně směřuje i proti postupu Krajského státního zastupitelství v Plzni, Okresního soudu Plzeň-jih a Krajského soudu v Plzni, jež podle tvrzení stěžovatele znemožňují, aby byl zastoupen obhájcem dle vlastního výběru.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným usnesením krajského soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivé soudní řízení ve smyslu d ("Listina"), a současně i právo na osobní svobodu ve smyslu a 3 y, a to z toho důvodu, že obecné soudy nerespektovaly jeho právo na obhajobu a zastoupení advokátem dle vlastního výběru. Je přesvědčen, že byl vzat do vazby v rozporu se zákonem. Dále uvedl, že v postupu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni, počínaje dopisem ze dne 5. 8. 1998, sp. zn. , spatřuje tzv. "jiný zásah", kterým bylo porušeno jeho právo na spravedlivé soudní řízení zakotvené v písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva") a v y, neboť tento jiný zásah mu neumožnil a nadále fakticky znemožňuje, zastoupení obhájcem dle vlastního výběru. Za "jiný zásah" se stejnými důsledky také považuje postup soudkyně Okresního soudu Plzeň-jih, počínaje protokolem ze dne 8. 7. 1998, sp. zn. , stejně jako postup soudce Krajského soudu v Plzni, počínaje usnesením ze dne 28. 7. 1998, sp. zn. . Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vydal podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") předběžné opatření, kterým by bylo příslušnému orgánu veřejné moci uloženo, aby v zásahu nepokračoval a umožnil obviněnému zastoupení obhájcem dle vlastního výběru. Dále navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí zrušil.

Dopisem Ústavního soudu ze dne 2. 10. 1998 byl právní zástupce stěžovatele požádán o sdělení konkrétních skutečností, jež mu brání, aby se stal zvoleným obhájcem stěžovatele. Současně mu bylo sděleno, že Ústavní soud neshledal důvody pro postup dle § 80 zákona. Právní zástupce stěžovatele sdělením ze dne 12. 10. 1998, obdobně jako v ústavní stížnosti, uvedl, že v uplatňování práva zvoleného obhájce stěžovatele mu brání shora uvedené "jiné zásahy" orgánů veřejné moci.

Ústavní soud si dále vyžádal vyjádření Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu Plzeň-jih a Krajského státního zastupitelství v Plzni.

Ústavní soud, poté co se seznámil s obsahem všech shromážděných podkladů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná. Podstatou ústavní stížnosti je námitka porušení ústavně zaručeného práva na obhajobu ( y) a námitka porušení práva na osobní svobodu ( a 3 y). Právo na obhajobu, jako jedna ze základních podmínek spravedlivého procesu ( y), je promítnuto i do procesního předpisu ( , tr. řádu), který je ve shodě s u vybudován na zcela zřetelné zásadě priority volby obhájce ( tr. řádu). Je proto vždy věcí obviněného, kdy a koho z osob oprávněných k poskytování právní pomoci formou obhajoby v trestním řízení ( tr. řádu) svou obhajobou pověří, případně zda svého práva volby vůbec využije. Z práva svobodné volby obhájce ovšem současně vyplývá obhájcova povinnost nejen podřídit výkon obhajoby podmínkám zákona ( tr. řádu, , o advokacii), ale současně též jeho povinnost dbát při poskytování právní pomoci etických pravidel svého povolání. Za splnění povinností daných ustanovením , 2 a 6 tr. řádu však obhájce odpovídá nikoliv soudu (orgánu veřejné moci), ale obhajovanému, příp. orgánu, jemuž je kárně podroben ( ). Není věcí Ústavního soudu dozírat na činnost obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Ústavní soud je orgánem ochrany ústavnosti a z tohoto pohledu není v podstatě rozhodné, zda sdílí či nesdílí právní názory obecných soudů pokud se pohybují v ústavních mezích. Přesto lze konstatovat, že Ústavní soud v podstatě sdílí názor Krajského soudu v Plzni vyjádřený v odůvodnění napadeného usnesení ze dne 28. 7. 1998, podle něhož plná moc ze dne 15. 6. 1998, udělená družkou stěžovatele S.K. Mgr. R.K., není řádnou a jasně formulovanou plnou mocí udělenou ve smyslu tr. řádu.

Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že bylo věcí především samotného stěžovatele, resp. jeho právního zástupce, aby řádným postupem využil svého práva zvolit si obhájce v trestním řízení. Pokud takto nebylo postupováno, nelze úspěšně namítat porušení y. Pokud jde o namítané porušení práva na osobní svobodu ( a 3 y), Ústavní soud považuje za nutné uvést, že výklad "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu tr. řádu je především věcí obecných soudů. Ty musí při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace v konkrétní věci v průběhu trestního řízení posoudit, zda trvání důvodů vazby, popř. zda vazba vůbec, je opatřením nezbytným pro dosažní účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Kritéria pro toto posouzení je třeba vyvodit vždy z povahy trestní věci a osoby obviněného či obžalovaného, jeho osobních poměrů a rozsahu potřebného dokazování. Je rovněž třeba připomenout, že ve vazebních věcech dává trestní řád obviněnému řadu prostředků k tomu, aby tento zásah do osobní svobody, spojený s určitým omezením práv, byl v souladu se zákonnou povinností kontrolován a tak minimalizován. Ani v tomto směru tedy Ústavní soud neshledal důvod do věci zasahovat.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. 12. 1998

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu