Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 478/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 7. prosince 1998 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti J.P., zastoupeného JUDr. M.Z., proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 3. 1998, čj. -26, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 8. 1998, čj. -41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v článku 11 odst. 1, článku 36 odst. 1 d, jakož i v článku 90 a článku 95 odst. 1 y ČR. Výslechem stěžovatelem navržených svědků mohlo totiž být prokázáno, že v případě konfiskace majetku jeho rodičů došlo ke zneužití dekretu č. 108/1945 Sb., neboť tito byli zbaveni majetku, přesto, že prokazatelně nebyli zrádci. Stěžovatel přitom měl eminentní právní zájem na určení, že jeho zemřelí rodiče byli

2

podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a to zejména pro účely dodatečného projednání dědictví a následného vkladu vlastnického práva. Z uvedených důvodů navrhuje proto zrušení napadených rozhodnutí.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Domažlicích Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu byl zamítnut stěžovatelův návrh na určení, že zemřelí J. a A.P. byli podílovými spoluvlastníky nemovitostí, ve výroku tohoto rozsudku blíže označených. V důvodech svého rozhodnutí uvedl okresní soud, že určovací návrh má určitou funkci, která však v projednávané věci nemůže být naplněna, neboť za situace, kdy došlo ke konfiskaci majetku jeho rodičů, nemůže být stěžovatel v žádném směru v tomto bodě úspěšný. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když přitom poukázal i na neúspěch stěžovatele v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. a v něm zjištěnou konfiskaci předmětného majetku.

Ve své ústavní stížnosti přehlíží stěžovatel tu základní skutečnost, že nemovitosti, jichž se určovací návrh týká, byly konfiskovány správními akty podle dekretu č. 108/1945 Sb., a to akty vydanými před 25.2.1948, tedy mimo rámec tzv. rozhodného období (§ 1 odst. 1 zákona

č. ). Jde tedy o nemovitosti, jež přešly do vlastnictví státu dnes již nenapadnutelným způsobem, takže jakékoliv dokazování v tomto směru by bylo právně irelevantní. Je-li tomu tak, potom sledovaného cíle nemůže stěžovatel dosáhnout ani návrhem na určení, že jeho zemřelí rodiče byli podílovými spoluvlastníky těchto nemovitostí.

Všechna uvedená zjištění a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 7. prosince 1998

JUDr. Eva Zarembová

předsedkyně senátu