Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 170/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 12. 11. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D.S., zastoupené advokátkou JUDr. K.Š., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.1. 1998, sp. zn. , rozhodnutí FŘ ze dne 18. 3. 1997, čj. FŘ 1488/140/97, a rozhodnutí F.ú. ze dne 4. 10. 1996, čj. FÚ/33/463/963/1996, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 1. 1998 (sp. zn. ), kterým byla zamítnuta její žaloba o přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 18. 3. 1997 (čj. FŘ 1488/140/97), a jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí F.ú. ze dne 4. 10. 1996 (čj. FÚ/33/463/963/l996), a jímž byla vyměřena stěžovatelce daň z převodu nemovitosti ve výši 37.800,- Kč; stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci byl porušen d (dále jeny) a y. Zásah orgánu veřejné moci pak spatřuje v tom, že F.ú.,

1

jako věcně a místně příslušný správce daně, vyměřil jí daň z převodu nemovitosti [ ] ve vyšší částce než vyměřit skutečně měl, neboť vyměřil daň z ceny zjištěné dle zvláštního předpisu, totiž ze znaleckého posudku a tato cena byla odlišná (vyšší) než skutečná cena, za niž nemovitosti byly prodány. Stěžovatelka pak ve své ústavní stížnosti tvrdí, že uvedeným postupem, byt' ten je v souladu s citovaným zákonem, došlo orgány veřejné moci k porušení jejího vlastnického práva zaručeného zejména y, neboť je "povinna hradit daň z částky, kterou ve skutečnosti nikdy nepřijala".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstata předložené ústavní stížnosti spočívá v právní polemice stěžovatelky se závěry finančních orgánů a Krajského soudu v Ostravě a v nesouhlasu s postupem těchto orgánů veřejné moci. Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně přístupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a jiných orgánů veřejné moci, případně jak se tato jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito orgány, a kdy shledává svoji pravomoc hodnotit dokazování provedené těmito orgány, a to i v souvislosti s rozhodováním obecných soudů o přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů (kupř. nález

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 10, vydání 1., Praha, 1995), a že mu jako orgánu ochrany ústavnosti ( úst. ) nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí označených orgánů, pokud v řízení, které předcházelo jejich vydání, soudy a jiné orgány veřejné moci postupovaly v souladu s procesními pravidly, která jsou pro to které řízení dány.

Obdobně, pokud jde o tvrzené porušení y, sluší stěžovatelku odkázat na to, co Ústavní soud ve své dnes již rovněž ustálené judikatuře opakovaně vyložil, totiž že se nemůže jednat o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod tam, kde orgány veřejné moci své rozhodnutí vydávají na základě zákona [ zák. č. 35711992 Sb.].

V posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů a finančních úřadů, jako orgánů veřejné moci, došlo k porušení ustanovení hlavy pátéy a z té skutečnosti, že orgány veřejné moci rozhodly v rámci svých oprávnění daných

2

jim zákonem o vyměření daně z převodu nemovitosti z ceny stanovené dle zvláštního předpisu, nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky tak, jak tato ve své ústavní stížnosti tvrdí.

V této souvislosti považuje Ústavní soud za nezbytné připomenout, že ústavní stížnost stěžovatelky nesplňovala ani formální náležitosti předepsané zákonem ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), neboť zástupce účastníka řízení není oprávněn v řízení před Ústavním soudem nechat se zastoupit dalším zástupcem. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla shledána jako zjevně neopodstatněná, nejevilo se však účelné vést stěžovatelku k odstranění vad ve vykázané plné moci.

Na základě těchto důvodů byla ústavní stížnost shledána jako zjevně neopodstatněná; zjevná její neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů uvedených stěžovatelkou v ústavní stížnosti, v níž jde o pouhou polemiku s právními závěry krajského soudu a finančních úřadů a v nesouhlasu s platnou právní úpravou, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, na níž bylo příkladmo odkázáno. Nezbylo proto, než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 12. listopadu 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu Ústavního soudu