Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31096.html
HTML · 0 B
No categories available
I.ÚS 303/98
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele JUDr. V. P., zastoupeného JUDr. O. S., advokátkou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 1998, čj. 12 Co 219/98 - 95, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 1997, čj. 26 C 176/96 - 30,
takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáními, která došla Ústavnímu soudu dne 2. 7. 1998 a dne 1. 9. 1998. Z důvodu procesní ekonomie byla spojena ke společnému projednání.
Svými podáními se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 1998, sp. zn. 12 Co 219/98 , kterým bylo jednak odmítnuto jeho odvolání jako navrhovatele a jednak nepřipuštěno zpětvzetí návrhu na rozvod manželství po vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 26 C 176/96 . Rovněž žádá zrušení posledně uvedeného rozsudku, kterým bylo rozvedeno jeho manželství a schválena dohoda rodičů o svěření nezletilých dětí do výchovy matce. Má za to, že uvedenými rozhodnutími byl dotčen ve svých základních právech a svobodách vyplývajících z čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.
K podanému návrhu ústavní stížnosti je třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se ani eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. zákonem o rodině, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústav y ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů provedených obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jinak nehodnotí důkazy provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. např. nález Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 23/93
).
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobo d, je nutno si uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z citovaného článku Listiny základních práv a svobo d, jakož i z dalších ustanovení a z článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
Podstata ústavní stížnosti spočívá v námitce, že odvolací soud navrhovateli znemožnil volně disponovat s návrhem na rozvod manželství, když již rozhodl soud prvního stupně, ale jeho rozhodnutí nenabylo právní moci a postupoval ve smyslu ustanovení § 208 o. s. ř. o. s. ř. , a nikoli podle ustanovení § 96 odst. 3 a § 211 o. s. ř. o. s. ř. Jak již uvedl i odvolací soud, postup podle ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. se uplatní při zpětvzetí návrhu, k němuž dojde v řízení před soudem prvního stupně, tedy v době před vyhlášením rozhodnutí, kterým je řízení u tohoto soudu skončeno. Odvolací soud tedy postupoval zcela v intencích zákonného ustanovení § 208 o. s. ř. o. s. ř. , když uvedl, že odpůrkyně od počátku s rozvodem manželství souhlasila a i v současné době nemá zájem na jeho pokračování. Tyto důvody shledal ve smyslu ustanovení § 208 o. s. ř. o. s. ř. vážnými a zpětvzetí návrhu nepřipustil. Takovou argumentaci Ústavní soud za situace, kdy ani stěžovatel tyto vážné důvody odpůrkyně nevyvrátil, považuje za dostačující a logickou.
Pokud jde o namítané porušení čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d, citované ustanovení garantuje ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Postup soudů, které v souladu se zákony, zejména zákonem o rodině, rozhodovaly o úpravě práv a povinností k nezletilým dětem, není možné považovat za zásah neoprávněný, neboť je zákonem dovolen. K namítanému porušení zákonných ustanovení zákona o rodině je třeba uvést, že oba soudy se při svém rozhodování zabývaly otázkou vážnosti rozvrácení vztahů mezi manželi i možností plnění účelu manželství. Vzhledem k nejzákladnější podstatě manželství, kterou je dobrovolnost svazku ze strany obou partnerů, nelze přehlížet postoj druhého partnera, u něhož již není snaha po zachování manželství a rodiny.
Ústavní soud se podrobně zabýval i námitkou, že bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobo d, případně z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nicméně nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů takové porušení nastalo a musel proto považovat ústavní stížnosti za zjevně neopodstatněné.
Ze shora uvedených důvodů nezbylo Ústavnímu soudu než návrhy ústavních stížností podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. listopadu 1998 JUDr. Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu