Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 485/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci navrhovatelů J.M. a Ing. J.M., obou zastoupených advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. -42, ze dne 17. 9. 1997, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. , ze dne 22. 4. 1997, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé napadli svou včas podanou ústavní stížností rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 1997, č. j. -42. Tímto rozhodnutím obecného soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně, a to Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 4. 1997, č. j. -27, jímž byla stěžovatelům uložena povinnost umožnit vedlejší účastnici plný a nerušený výkon práv užívání bytu č. 3, IV. kategorie o rozměrech 2 plus 1 v prvním patře domu čp. 353, R., zejména jí vydat klíče od domu a předmětného bytu, a to do tří dnů od právní moci soudního rozhodnutí.

1

Navrhovatelé v ústavní stížnosti poukazují na to, že rozhodnutími obecných soudů byla porušena jejich základní práva zakotvená v , a d (dále jen ""). Zdůraznili, že vlastnického práva k domu nabyli až po odstěhování se vedlejší účastnice. Nebyli ani původně žalovanými ve sporu, tou byla paní E.Š., která poté, co ji navrhovatelé vyplatili, byt opustila a uvolnila. Stěžovatelé jsou toho názoru, že k zániku práva nájmu z titulu neplatné smlouvy o výměně bytu za nebytový prostor může dojít i faktickou realizací výměny prostor, jako tornu bylo v případě směny mezi vedlejší účastnicí a paní E.Š. Ta získala výměnou s vedlejší účastnicí podnikový byt JZD P. v D. v domě, v němž se nacházejí pouze nebytové prostory. Proto považují úkony vedlejší účastnice, kterými se domáhá zpřístupnění bytu, který dříve dobrovolně opustila, za výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

V písemném vyjádření k ústavní stížnosti navrhl Městský soud v Praze její zamítnutí pro neopodstatněnost. Zdůraznil, že vedle vlastnického práva chráněného zákonem je i právo nájmu bytu ze zákona chráněno a může zaniknout jen způsobem zákonem předpokládaným. V souzené věci však výměna bytu a nebytového prostoru, byt byl považován za byt a takto užíván, od samého počátku odporovala zákonu, protože k výměně mohlo dojít jen v případě bytu a nemohla proto vyvolat účinky s ní jinak spojované.

K věci předložil písemné vyjádření advokát S.K., avšak nepřipojil ke svému podání plnou moc, z niž by bylo zřejmé, že zastupuje v řízení vedlejší účastnici. Proto J.B. není v rámci tohoto řízení právně zastoupena jako vedlejší účastnice.

Nejvyšší soud České republiky předložil Ústavnímu soudu své usnesení ze dne 21. května 1998, sp. zn. , z něhož je zřejmé, že dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto pro nepřípustnost.

Ústavní soud se seznámil s obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. , z něhož zjistil, že J.B. uplatnila žalobu na určení povinnosti stěžovatelům, umožnit jí řádné užívání bytu v P., na ul. R., a vydání klíčů od tohoto bytu. Její žalobě bylo vyhověno, neboť obecné soudy dospěly k závěru, že výměna bytů, provedená mezi ní a E.Š. v roce 1989, byla od samého počátku neplatná, protože se nejednalo o směnu dvou bytů, ale bytu a nebytového prostoru J.B. proto bylo zachováno právo osobního užívání sporného bytu, které se k 1. 1. 1992 transformovalo na nájem bytu. Vzhledem k tomu, že u J.B. nebylo prokázáno uspokojivé vyřešení bytových poměrů, nebyl prokázán výkon práv v rozporu s dobrými mravy.

Ústavní soud při posuzování předmětné ústavní stížnosti musí v prvé řadě poukázat na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví, a proto může nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled pouze tehdy, došlo-li k porušeníy, ústavních zákonů,d, jakož i mezinárodní smlouvy dle y.

K žádnému takovému porušení však v daném případě nedošlo. Navrhovateli tvrzené porušení , čI. 11 a y nebylo shledáno.

Obecné soudy věc meritorně posoudily v souladu s ustanovením § 871 odst. 1 obč. zák. po novele a § 188 odst. 1 obč. zák. před novelou. V rámci dokazování daly prostor oběma stranám podávat návrhy na doplnění dokazování i činit vyjádření k věci. Nelze proto v tomto směru vytýkat porušení práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků. Stejně tak nedošlo k porušení práva vlastnit majetek, neboť vedle ochrany vlastnického práva zakotvuje , v platném znění, tzv. právo chráněného nájmu. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo zcela nesporně prokázáno, že předmětem směny byl byt s nebytovým prostorem, došlo k uzavření neplatné dohody o výměně těchto prostor. Navíc podstata argumentace

stěžovatelů v ústavní stížnosti koresponduje s jejich argumentací v řízení před obecnými soudy.

Všechny shora uvedené skutečnosti svědčí o tom, že podaná ústavní stížnost je pouhým výrazem nespokojenosti navrhovatelů s rozhodnutím obecných soudů a snahou chápat ústavní soud jako třetí instanci v systému obecného soudnictví. Takovou ústavní stížnost je však nutno považovat za zjevně neopodstatněnou, a proto ji Ústavní soud v senátu podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení. Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 17. listopadu 1998

JUDr. Vojen Güttler

I. senátu Ústavního soudu