Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 316/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Jurky a členů JUDr. Pavla Holändera a JUDr. Vlastimila Ševčíka o ústavní stížnosti navrhovatele M.V., zastoupeného advokátem JUDr. V.P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 1998, čj. -55, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. dubna 1997, čj. -35, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Navrhovatel podal dne 13. července 1998 ústavní stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena o den později. V předmětné stížnosti se navrhovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. dubna 1998, čj. -55, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. dubna 1997, čj. -35, stvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. dubna 1997, čj. , a z něj zjistil, že dne 10. června 1996 podal navrhovatel žalobu, v níž se domáhal vydání určitých movitých věcí, zadržovaných údajně žalovanou B.K. Okresní soud pro provedeném řízení vydal dne 24. dubna 1997 rozsudek, kterým rozhodl, že žalovaná je povinna vydat žalobci

klíče od vstupních dveří domu čp. 400 v L., zamítl žalobu na vydání řady movitých věcí (v rozsudku specifikovaných), zamítl návrh na stanovení povinnosti žalované vydat žalobci vstupní dveře od bytu v 1. poschodí uvedeného domu, zastavil řízení ohledně vydání knih o druhé světové válce od sovětských autorů, cestopisných knih od J.H. a M.Z., dětských knih, spojovacího materiálu (šrouby, vruty, hřebíky) a zednického nářadí.

Rozsudek odůvodnil tím, že z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce má právo užívat byt v 1. poschodí domu čp. 400 v L. Klíč je nezbytný k tomu, aby žalobce mohl užívat zmíněný byt, který je ve vlastnictví žalované. Pokud jde o vydání vstupních dveří od bytu v 1. poschodí, v řízení se prokázalo, že žalovaná prováděla v domě stavební úpravy a došlo k výměně těchto dveří za nové. Žalobce u těchto dveří neprokázal vlastnické právo. Pokud odvozoval vlastnické právo od práva k užívání bytu, nelze ztotožňovat právo byt užívat s vlastnickým právem k dřevěným dveřím. Pokud jde o vydání řady movitých věcí, soud měl za to, že žalobce neprokázal vlastnické právo k těmto věcem, ani neprokázal, že je žalovaná zadržuje. U věcí uvedených v bodě 4 rozsudku pak žalobce věci nespecifikoval, návrh na zahájení řízení v této věci byl tedy zcela neurčitý.

Proti částem 2 až 4 rozsudku podal navrhovatel odvolání, v němž namítal nesprávné právní posouzení věci.

Krajský soud v Hradci Králové 23. dubna 1998 rozsudkem, čj. rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že soud prvého stupně správně posoudil věc a rozsudek řádně odůvodnil.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal navrhovatel včas ústavní stížnost, v níž opakoval argumenty uvedené v původní žalobě a v odvolání. Dále namítal, že postupem žalované (tím, že byly vysazeny vstupní dveře do jeho bytu) došlo ke znehodnocení jeho smluvně zajištěného práva na užívání bytu a k porušení jeho práva na ochranu obydlí (podle d (dále jen " ") a čl. 18 odst. 1 Úmluvy Rady Evropy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen .''Úmluva"). Postupem soudu, především tím, že soud vyslovil požadavek, aby specifikoval v žalobě požadované věci, přičemž nepěl do bytu zajištěn přístup a nemohl tudíž zjistit,

2

které z požadovaných věcí doposud existují, čímž mu bylo zároveň znemožněno požadovat náhradu škody, mělo dojít k porušení y a Úmluvy.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření ze dne 14. 10. 1998 odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom skutečnosti, že cení vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ústavní soud neshledal, že by postupem soudů byla porušena navrhovatelova základní práva či svobody. Článek 12 odst. 1 y, jakož i Úmluvy (navrhovatelem zřejmě omylem uveden ) stanoví, že obydlí je nedotknutelné, respekt., že každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Do obydlí není dovoleno vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Výjimky mohou být dovoleny toliko zákonem (Čl. 12 odst. 3 y). Postupem soudů nemohlo být toto základní právo porušeno. Předmětem řízení před nimi bylo vydání věcí a nikoliv porušování svobody obydlí. Soudy navíc vyhověly té části žaloby navrhovatele, v níž se domáhal vydání klíčů od vstupních dveří domu, čímž mu umožnil realizovat jeho právo na smluvně zajištěné užívání bytu. Ústavní soud sdílí stanovisko Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, že vlastnické právo k věcem (zařízení bytu) je třeba odlišovat od práva k užívání bytu.

Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 odst. 3 Listin, tento článek stanoví právo každého na náhradu škody, způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Ani toto základní právo navrhovatele nebylo postupem obecných soudů porušeno. Rozhodnutí soudů nebyla prohlášena za nezákonná, ani žádný orgán autoritativně nekonstatoval, že by se v případě navrhovatele jednalo o nesprávný úřední postup. Jen na okraj nutno dodat, že navrhovatel ani žádný nárok na náhradu škody v řízení před obecnými soudy neuplatnil.

Konečně čl. 6 odst. 1 Úmluvy stanoví právo na spravedlivý proces. Ani toto právo navrhovatele nebylo postupem soudů porušeno. Soudy řádně věc projednaly, v souladu se zjištěnými skutečnostmi rozhodly a rozhodnutí řádně odůvodnily.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. písmeno a) , o Ústavním soudu, ve znění novel, jako zjevně neopodstatněný, odmítnout.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu