Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 299/98

-14

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. listopadu 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti Ing. J.K., zastoupeným advokátem JUDr. J.C., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 1998, č. j. -26, jímž byla zamítnuta žaloba o přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 20. srpna 1997, č. j. FŘ-4959/3/97, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty, vydanému F.ú. dne 2. dubna 1997 pod č. j. 50269/97/001512/6208, t a k t o :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

I.

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 29. června 1998, tj. ve lhůtě stanovené v zákona - č. , ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 1998, č. j. -26, jímž byla zamítnuta žaloba o přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 20. srpna 1997, č. j. FŘ-4959/3/97, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty, vydanému F.ú. dne 2. dubna 1997, pod č. j. 50269/97/001512/6208. Napadeným rozhodnutím se cítí být dotčen v základních právech a svobodách, vyplývajících z a d.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh, ze spisu sp. zn. , jejž si Ústavní soud vyžádal od Městského soudu v Praze, a ze správního spisu daňového subjektu Ing. J.K. v předmětné věci, který si Ústavní soud vyžádal od FŘ, bylo zjištěno následující:

F.ú. stanovil stěžovateli 2. dubna 1997 dodatečný platební výměr č. j. 50269/97/001512/6208 na daň z přidané hodnoty ve výši 158.182.-Kč, když na základě daňové kontroly neuznal odpočty daně z přidané hodnoty, nárokované v daňovém přiznání za IV. čtvrtletí roku 1994 ve výši 117.300,- Kč a v daňovém přiznání za IV. čtvrtletí

-15

roku 1995 ve výši 40.882.-Kč. Tyto odpočty měly být tvořeny plněním firmy D., týkajícím se zejména know-how v oblasti techniky managementu a komplexního marketingového vedení s cílem maximalizace obratu a zefektivnění výrobní stránky a obchodní strategie, přičemž dle názoru stěžovatele měly splňovat podmínky odpočitatelné položky ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů. Odvolání stěžovatele do uvedeného rozhodnutí F.ú. bylo rozhodnutím FŘ ze dne 20. srpna 1997, č. j. FŘ4959/3/97, zamítnuto. V uvedeném rozhodnutí se zejména uvádí, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno, vyplývající pro něj z ustanovení , když nebyl schopen prokázat, že služby, fakturované společností D., byly uskutečněny a že byly použity k dosažení obratu za jeho zdanitelná plnění.

V žalobě, směřující proti uvedeným rozhodnutím správních orgánů, stěžovatel zejména namítá tu skutečnost, že ve správním řízení nebylo zpochybněno, že firmě D., zaplatil předmětnou částku, což bylo prokázáno příslušnými fakturami. Pokud se týče možnosti konkrétním způsobem prokázat řádné provedení služeb, fakturovaných společností D., stěžovatel uvádí, že se jednalo o poradenský servis, optimalizaci a organizaci firmy dle zahraničního know-how a aktivní účast na řízení firmy, což, dle svého přesvědčení, správci daně řádně vysvětlil. V odvolání stěžovatel dále uvádí, že plněním firmy D., byla splněna i druhá podmínka, vyžadovaná ustanovením § 19 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty pro odpočitatelné položky, a to vliv na nárůst příjmů.

Městský soud v Praze, jako soud správní, v rozhodnutí, napadeném ústavní stížností, konstatoval, že smlouvy mezi stěžovatelem a firmou D., které byly podkladem pro fakturaci, byly obecného rázu, bez vazby na konkrétní plnění, což opodstatněně vedlo správce daně k prověření reálnosti fakturovaného plnění. Poukázal v této souvislosti na ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, dle něhož je daňový subjekt povinen prokázat všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v přiznání, hlášení a vyúčtování nebo k jejichž průkazu byl správcem daně v průběhu daňového řízení vyzván. Jelikož dle přesvědčení správního soudu stěžovatel ve správním řízení daňové břemeno neunesl, v jeho průběhu neprokázal, že uvedené odpočty uplatnil oprávněně, tj. v souladu s ustanovením zákona o dani z přidané hodnoty, žalobu stěžovatele zamítl.

V ústavní stížnosti jsou zopakovány argumenty, obsažené již ve správní žalobě. Nad jejich rámec stěžovatel odmítá striktní trvání na důkazním břemenu na straně plátce daně, jež považuje za neúnosné, když se tím správce daně, dle jeho názoru, dostává do situace, kdy záleží zcela na jeho benevolenci, která potvrzení a které výdaje jako odpočitatelné položky uzná či neuzná. Pokud správce daně o pravosti potvrzení o poskytnutí plnění zakládajícího odpočet daně pochybuje, je dle stěžovatele na něm, aby prokázal opak. V interpretaci a aplikaci ustanovení zákona o správě daní ze strany správních orgánů i ze strany obecného soudu pak spatřuje porušení , ve způsobu aplikace zákona o dani z přidané hodnoty pak porušení d.

II.

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci se skládá z několika komponentů (

). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaných ustanovení právních předpisů (což vyplývá z , ve znění pozdějších předpisů).

V posuzované věci nejsou dány důvody pro konstatování rozporu v napadeném rozhodnutí

2

-16

aplikovaného ustanovení , ve znění pozdějších předpisů. Ústavností , ve znění pozdějších předpisů, se Ústavní soud již zabýval, a to v nálezu ve věci , když v této souvislosti konstatoval, že uvedené ustanovení zákona o správě daní nedává správci daně oprávnění vyzvat daňový subjekt k prokázání čehokoliv, ale pouze k prokázání toho, co tvrdí tento subjekt sám. Taková úprava důkazního břemene v daňovém řízení, dle názoru Ústavního soudu, není v rozporu s ustanovením d ani s jinými ústavně zaručenými právy a svobodami.

Druhým komponentem hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci je posouzení ústavnosti interpretace dotčených ustanovení při jejich aplikaci. Dalšími jsou hodnocení samotné aplikace a dodržení ústavními zákony chráněných procesních práv.

Městský soud v Praze při posuzování předmětné věci vycházel z vyčerpávajícím způsobem objasněného skutkového základu, respektoval příslušná procesní ustanovení, respektoval smysl a účel příslušných ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty a zákona o správě daní a konečně svoje rozhodnutí řádně a vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Napadeným rozhodnutím, jak plyne již z výše zmíněného nálezu ve věci sp. zn. , tudíž neporušil ani princip rovnosti účastníků řízení, plynoucí z y, ani ustanovení y.

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 1998, č. j. -26, jímž byla zamítnuta žaloba o přezkoumání rozhodnutí FŘ ze dne 20. srpna 1997, č. j. FŘ-4959/3/97, kterým bylo zamítnuto odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty, vydanému F.ú. dne 2. dubna 1997, pod č. j. 50269/97/001512/6208, za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda III. senátu Ústavního soudu

3