Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 287/98

-13

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. listopadu 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti D.K., zastoupené advokátkou JUDr. V.B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. března 1998, sp. zn. , a proti rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 21. dubna 1997, č. j. PÚ 908/92-2282-II, o určení vlastnictví dle , ve znění pozdějších předpisů, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

I.

Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 22. června 1998, tj. ve lhůtě stanovené v , ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. března 1998, sp. zn. , jakož i rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 21. dubna 1997, č. j. PÚ 908/92-2282-II, o určení vlastnictví dle , ve znění pozdějších předpisů. Napadenými rozhodnutími se cítí být dotčena v blíže nespecifikovaných základních právech a svobodách.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh, ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, a ze správního spisu sp. zn. -2282, který si Ústavní soud vyžádal od O.Ú., referátu pozemkového úřadu, bylo zjištěno následující:

O.Ú., referát pozemkového úřadu, dne 26. července 1995 pod sp. zn. -2282 rozhodl dle , ve znění pozdějších předpisů, a , ve znění pozdějších předpisů, že L.Z. a M.Z., takto právní předchůdce stěžovatelky, jsou vlastníky přesně určených nemovitostí. K opravnému prostředku povinné osoby ZD B., Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. května 1996, č. j. -80, napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc

-14

správnímu orgánu k dalšímu řízení. Ve svém kasačním rozhodnutí se obecný soud podrobně zabýval zejména otázkou, zda se A.Z., právní předchůdce oprávněných osob, které uplatnily nárok na vydání věci, neprovinil proti československému státu, a tudíž zda je kromě podmínek dalších splněn předpoklad vzniku právního nároku na vydání věci dle uvedených zákonů o půdě a , ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud vytkl správnímu orgánu, že v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel pouze z důkazů svědčících ve prospěch A.Z., což kvalifikoval jako porušení zejména ustanovení , 2 , a to s ohledem na rozhodnutí trestní nalézací komise ONV ze dne 18. března 1947, č.j. TNK-29/47, dle dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., a na konfiskační rozhodnutí ZNV ze dne 10. prosince 1947, č. j. XIII-1.10459/2-1947, a Ministerstva zemědělství ze dne 4. května 1949, č. j. 22852/49-IX/A 23.

Ve svém dalším rozhodnutí, přijatém dne 21. dubna 1997 pod č. j. PÚ 908/92-2282-II, O.Ú. , referát pozemkového úřadu, vycházeje z právního názoru správního soudu, rozhodl tak, že L.Z. a M.Z. nejsou vlastníky přesně určených nemovitostí. Po podání opravného prostředku ze strany oprávněných osob byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. července 1997, č. j. -9, věc postoupena Krajskému soudu v Ostravě. V důsledku úmrtí M.Z. dne 9. června 1997 dle se účastnicí řízení před správním soudem na jeho místě stala jeho dcera D.K. Krajský soud v Ostravě se ve svém rozsudku ze dne 18. března 1998, č. j. -25, ztotožnil se závěry uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze a opravným prostředkem napadeného rozhodnutí správního orgánu.

V ústavní stížnosti, obdobně jako v řízení před správním orgánem a v řízení přezkumném před správním soudem, stěžovatelka poukazuje na důkazy, jež mají prokázat neprovinění se jejího právního předchůdce proti československému státu a naplnění podmínek restituce. Ústavní stížnost neobsahuje označení konkrétního základního práva, resp. svobody, zaručeného ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y, jež mělo být napadenými rozhodnutími porušeno.

II.

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci se skládá z několika komponentů (

). Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z , ve znění pozdějších předpisů). V posuzované věci nejsou dány důvody pro konstatování rozporu v napadených rozhodnutích aplikovaných ustanovení zákonů č. , ve znění pozdějších předpisů, a č. , ve znění pozdějších předpisů, s u, ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle y. Komponentem druhým je posouzení ústavnosti interpretace daného ustanovení při jeho aplikaci. Dalšími jsou hodnocení samotné aplikace a dodržení ústavními zákony chráněných procesních práv.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, to ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d (

,

). Kromě toho Ústavní soud v uvedené souvislosti ve své judikatuře zaujal stanovisko, podle kterého z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( občanského soudního

2

řádu); jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval ( ).

Uvedené konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc. Při hodnocení důkazů se obecné soudy (tedy jak Krajský soud v Ostravě, tak zejména Krajský soud v Praze) nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Závěry plynoucí z tohoto hodnocení, tj. posouzení podřazení daného případu pod příslušná zákonná ustanovení (v daném případě , ve znění pozdějších předpisů, a , ve znění pozdějších předpisů), jsou pak součástí nezávislosti soudního rozhodování.

Kromě uvedeného stěžovatelka nesplnila povinnost plynoucí z ustanovení , když v ústavní stížnosti ani neoznačila ústavně zaručené základní právo, resp. svobodu, jež mělo být napadenými rozhodnutími orgánů veřejné moci porušeno.

Z těchto důvodů nutno posuzovat návrh jako zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle , ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda III. senátu Ústavního soudu