Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 130/98

-13

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. listopadu 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci navrhovatele Z.D., zastoupeného advokátem JUDr. R.K., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 1998, č. j. -51, takto :

Návrh se o d m í t á.

Odůvodnění :

Návrhem, podaným dne 23. března 1998, se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. února 1998, jímž zamítl jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 1997, č. j. -38. Uvedl, že podle jeho přesvědčení mu bylo Nejvyšším soudem odepřeno právo na spravedlivý proces, zaručené v d, když hodnotil jeho dovolací námitku jako námitku jiné vady řízení a nikoli jako námitku nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem. Poukázal také na závěr odvolacího soudu - Vrchního soudu v Praze, týkající se hodnocení jeho námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, vydanému Krajským obchodním soudem v Praze dne 12. července 1995. Navrhl, aby Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 1998, č. j. -51, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. února 1997, č. j. -38, a Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 14. listopadu 1996, sp. zn. , s tím, že se věc vrací Krajskému obchodnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.

Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu ve svém vyjádření poukázala na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí, na předmět posuzování odvolacího soudu, právní otázky formulované v dovolání a na znění .

Z obsahu spisu Krajského obchodního soudu v Praze sp. zn. a usnesení Nejvyššího soudu č.j. -51 bylo zjištěno, že rozsudkem ze dne 14. listopadu 1995 byl Krajským obchodním soudem v Praze ponechán v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 12. července 1995, č. j. -10, Vrchní soud v Praze pak dne 11. února 1997

-14

rozsudek soudu I. stupně potvrdil, žádosti na vyslovení přípustnosti dovolání nevyhověl. Dovolání stěžovatele bylo výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu dne 12. února 1998 odmítnuto v souladu se zněním , a .

V postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo shledáno porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces, kterého se v návrhu dovolává, a proto byla jeho stížnost jako zjevně neopodstatněná odmítnuta [ , ve znění pozdějších předpisů]

Stížnost, směřující proti rozhodnutí Krajského obchodního soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, byla podána po lhůtě vyplývající z , ve znění pozdějších předpisů. Pokud se stěžovatel rozhodl podat proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání k Nejvyššímu soudu a nebylo přitom zřejmé, zda je přípustné, měl vedle toho podat v zákonné lhůtě 60 dnů ústavní stížnost. Když bylo dovolání odmítnuto, pak v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, posledním prostředkem, který zákon k ochraně tvrzeného práva stěžovateli poskytl, byl rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. -38, ze dne 11. února 1997. Vzhledem k tomu, že navrhovatel stížnost proti němu podal až dne 23. března 1998, byla podle , ve znění pozdějších předpisů, v tomto rozsahu odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 1998

JUDr.Vladimír Jurka

předseda III. senátu Ústavního soudu

2