Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 95/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů D. a J.Š., obou zastoupených JUDr. I.H., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1997, sp. zn. , mimo ústní jednání dne 4. 11. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( al. 2 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a i jinak za podmínek stanovených zákonem [, , 2, , odst. 2, 4 zákona], napadli stěžovatelé pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 1997 (ve věci označeného soudu) a tvrdili, že tímto rozhodnutím označený obecný soud porušil jejich ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu (d) a současně jím porušil též ústavně přikázanou zásadu rovnosti účastníků před soudem ( úst. ); podle tvrzení stěžovatelů k porušení zmíněných práv došlo tím, že obecný soud jako soud odvolací, poté co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno dovolacím soudem (rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne

1

24. června 1997, sp. zn. ), způsobem odporujícím zákonu ( ), aniž by sám ve věci provedl dokazování, změnil skutkový stav zjištěný soudem I. stupně a poté měnícím výrokem svého rozhodnutí ve věci rozhodl tak, že žalobu (na splnění dohody o výměně bytu) zamítl. V obsáhlém odůvodnění své ústavní stížnosti, bez toho, že by ústavním aspektům věci byla věnována větší pozornost, pak stěžovatelé jednak obsáhle polemizují se závěry odvolacího soudu, jednak podrobněji rozvádí své námitky stran tvrzeného procesního pochybení odvolacího soudu. Závěrem pak navrhli, aby Ústavní soud svým nálezem ústavní stížností napadené rozhodnutí (viz shora) zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z odůvodnění (tvrzení) ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí plyne, že stěžovatelé se svojí žalobou byli úspěšní před obecným soudem I. stupně, neúspěšní v řízení opravném (vyvolaném odvoláním žalované) a opět úspěšní v řízení dovolacím, v němž z podnětu jejich dovolání bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž rozhodující skutkové otázky měly být v intencích kasačního rozhodnutí zjištěny, pokud se týká objasněny.

Jestliže za vylíčeného procesního stavu odvolací soud v řízení po rozhodnutí dovolacího soudu (a po zrušení jeho rozhodnutí) rozhodl (o odvolání žalované) způsobem obdobným jako v předcházejícím stádiu řízení a nadto v takovém (nezákonném) procesním režimu, jak se z tvrzení stěžovatelů podává, je zřejmé, že i proti druhému rozhodnutí odvolacího soudu (tj. ústavní stížností napadenému rozsudku) ex lege je přípustný opravný prostředek, dovolání [, ].

Ústavní stížnost, jejíž podmínky jsou stanoveny zákonem (dle hlavy druhé, druhého oddílu , ve znění pozdějších předpisů) je nepřípustná, jestliže stěžovatel v řádném řízení, tj. v řízení před obecnými soudy nevyčerpal všechny procesní prostředky, které jsou mu ze zákona k dispozici ( zákona); z toho, co již vyloženo, je zřejmé, odhlédnuto již od ne zcela dostatečně zdůvodněné (co do tvrzeného porušení ústavně zaručených základních práv) ústavní stížnosti, že tato je stěžovateli podávána v již naznačeném smyslu předčasně, a to v rozporu s ust. al. 2 zákona; nadto, jak Ústavní soud sám zjistil, stěžovatelé (aniž to ve své ústavní stížnosti uvedli) proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí odvolacího soudu opět podali dovolání, o němž Nejvyšší

2

soud ČR jako soud dovolací (rozsudkem ze dne 2. dubna 1998 pod sp. zn. ) rozhodl tak, že (druhý) rozsudek odvolacího soudu ze dne 25. listopadu 1997 opětně zrušil a tak (i případná ústavně právní) pochybení odvolacího soudu v rámci obecného soudnictví napravil.

O nepřípustné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona], když pro postup ve smyslu ust. § 75 odst. 2 zákona nebyl shledán dostatečný důvod a nadto ústavní stížností napadené rozhodnutí ke dni tohoto rozhodnutí již jako zákonným způsobem zrušené právně neexistuje.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 4. listopadu 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu