Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 179/98

Ústavní soud rozhodl dne 5. 11. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů S. a J.Z., obou zastoupených advokátem JUDr. J.H., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, brojí stěžovatelé proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 1998 (sp. zn. ) a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 1997 (sp. zn. ) a tvrdí, že napadenými rozhodnutími Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně bylo porušeno jejich základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces "ve smyslu principů zakotvených v hlavě páté d", jakož i zásady Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení citovaných základních práv a svobod stěžovatelé spatřují v tom, že Vrchní soud v Olomouci napadeným rozhodnutím zastavil řízení o jejich opravném prostředku proti usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zastaveno řízení před tímto soudem z důvodu

nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě. Stěžovatelé pak dále ve své ústavní stížnosti dovozují, že řízení o soudních poplatcích se řídí , a jako takové musí být řízením dvojinstančním, neboť proti rozhodnutí krajského soudu, byť se jedná o rozhodnutí v řízení dle hlavy páté , bylo možno podat účinný opravný prostředek.

upravuje správní soudnictví v samostatné části hlavy páté. Zde v ustanovení a násl. je upraveno přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí orgánů veřejné správy obecnými soudy. Dle úpravy obsažené v je přezkoumávání rozhodnutí správních orgánů, s výjimkou řízení ve věcech důchodového zabezpečení, řízením jednoinstančním ( ), a proto nelze pro toto řízení použít ustanovení části čtvrté , o opravných prostředcích. Navíc je v zákoně výslovně stanoveno ( ), že proti rozhodnutí soudu v řízení podle této části nejsou přípustné opravné prostředky, proto nelze než souhlasit s rozhodnutím vrchního soudu (o zastavení řízení), pokud ve věci bylo podáno odvolání, neboť není žádný funkčně příslušný soud, který by o takovémto opravném prostředku mohl rozhodnout.

Při úvaze nad posuzovanou ústavní stížností bylo třeba vycházet ze současné úpravy správního soudnictví, v němž totiž krajský soud není soudem I. stupně, jak se stěžovatelé ve své ústavní stížnosti domnívají a soud vyšší (vrchní soud) soudem odvolacím; proto nezbylo, než dovodit, že také ústavní stížnost je za současné právní úpravy zjevně neopodstatněná a jako o takové rozhodnout odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto rozhodnutí je patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 5. listopadu 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu Ústavního soudu