Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 373/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 21. října 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti X., zastoupené JUDr. Z.K., proti rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu, ze dne 2. 12. 1996, čj. PÚ-1147/91-Na-XI., a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 1998, čj. -42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze, potvrzujícímu rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu, jímž bylo rozhodnuto podle ustanovení , o vlastnickém právu B.H. k nemovitostem, blíže určeným ve výrokové části správního rozhodnutí, stěžovatelka uvádí, že předmětné nemovitosti nelze vydat, neboť k nim privatizací na základě , získala vlastnické právo. Podle jejího názoru byl soubor nemovitostí ve vlastnictví státu a byl ve smyslu příslušných ustanovení citovaného zákona privatizován, z

2

čehož lze dovodit, že povinnou osobou ve smyslu ustanovení , byl jiný právní subjekt než ona sama. Privatizací, tj. přechodem vlastnictví na FNM (dále jen "Fond"), vznikla situace, kdy předmětné nemovitosti, jak lze dovodit i s přihlédnutím ke stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 1993, čj. , nelze vydat v režimu Ve své ústavní stížností stěžovatelka upozorňuje i na procesní pochybení správního orgánu a protože má za to, že napadenými rozhodnutími byla dotčena ve svých právech chráněných v článku 11 odst. 3 a 4 a v článku 36 odst. 1 d (dále jen " "), žádá, aby ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Z obsahu spisů O.Ú., pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ147/91-Na, a Městského soudu v Praze, sp. zn. , Ústavní soud zjistil že námitky stěžovatelky ve správním řízení, stejně jako její odvolání proti správnímu rozhodnutí, byly založeny na stejném základě, ze kterého vycházela i v ústavní stížnosti, totiž na tvrzení, že není povinnou osobou ve smyslu ustanovení Poukazuje-li stěžovatelka na ustanovení , a , a považuje-li za okamžik privatizace přechod vlastnictví zrušeného podniku na Fond, pomíjí tím zcela stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 1995, čj. , k této otázce, a tím i skutečnost, že privatizována byla majetková účast státu na podnikání bývalé akciové společnosti X., nikoliv však majetek zrušeného státního podniku D. Těmito námitkami se však oba orgány rozhodující v předmětné věci vypořádaly a na základě shromážděných důkazů o této otázce rozhodly, přičemž svoje rozhodnutí podrobně odůvodnily. Ústavní soud se s těmito závěry ztotožňuje a v závěrech na ně odkazuje. Protože ani v postupu těchto orgánů neshledal nic, co by svědčilo tvrzenému porušení ústavně chráněných práv, považuje ústavní stížnost v této části za neopodstatněnou, neboť je jen pouhou polemikou se závěry orgánů veřejné moci.

Co se týče dalších stěžovatelčiných tvrzení o porušení jejích procesních práv v řízení před správním orgánem, Ústavní soud konstatuje, že zpravidla nelze založit ústavně právní argumentaci na námitkách, které nebyly uplatněny v řádném řízení před orgány veřejné moci, ač uplatněny být mohly. Ústavní soud podotýká, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, ale jeho úkolem je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.

3

Vzhledem k tomu, že i v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, nezbylo Ústavnímu soudu, než ji podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 21. října 1998

JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu