Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 297/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 22. 10. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. dubna 1998, sp. zn. a 366/97, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. dubna 1998 (sp. zn. a 366/97), jímž bylo potvrzeno rozhodnutí FŘ ze dne 23. 4. 1997 (sp. zn. FŘ-205/433/120/97) o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí F.ú. - k dodatečnému platebnímu výměru č. 396 ze dne 18. 9. 1996, kterým bylo odvolání v celém rozsahu zamítnuto a rozhodnutí FŘ ze dne 30. 4. 1997 (sp. zn. FŘ 437/130/1997), kterým bylo rozhodnuto o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí FŘ - k dodatečnému platebnímu výměru č. 146 ze dne 18. 9. 1996, kterým bylo odvolání rovněž zamítnuto; v souvislosti s tím stěžovatel navrhuje zrušení , o správě daní

1

a poplatků, vyjádřeného textem jen stanoví-li tak tento, nebo zvláštní zákon", , o správě daní a poplatků, ve znění "podle své úvahy", a konečně zrušení části ust. , o správě daní a poplatků, vyjádřeného textem "a není v tom vázán jen návrhy daňových subjektů".

V odůvodnění své ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že zásahem obecného soudu jako orgánu veřejné moci bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo a svoboda zaručené a d, neboť mu byly uloženy povinnosti ne na základě hmotně-právního předpisu zákona, ale na základě procesního předpisu zákona o správě daní a poplatků č.

V převážné části své ústavní stížnosti stěžovatel posléze vede skutkovou a právní polemiku se závěry jak správce daně, tak se závěry obecného soudu. Jak z obsahu samotné ústavní stížnosti, tak z předložených kopií napadeného rozhodnutí je zřejmé, že ústavní stížnost je opřena o totožné důvody, které byly uplatněny již v rámci původního řízení před obecným soudem (při přezkoumání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu), s nimiž se však obecné soudy ve svém rozhodnutí zcela vypořádaly ( ). Ústavní stížnost stěžovatele je tak založena na pouhé polemice s právními závěry obecných soudů.

Ústavní stížnost je neopodstatněná.

Ústavní soud již dříve ve svých četných rozhodnutích vyložil (k tomu srov. např.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha, 1994), za jakých podmínek se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů obecných, případně kdy shledává svoji pravomoc hodnotit hodnocení důkazů prováděných obecnými soudy v řízení před těmito soudy. Zásadám v judikatuře Ústavního soudu již vyloženým však ústavní stížnost stěžovatele nevyhovuje a pouhá polemika s právními závěry soudů obecných a jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí je napadáno, nemůže naplnit zákonné znaky zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod tak, jak jsou tyto zaručeny ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Pokud jde o tvrzené porušení a d, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu bylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv a svobod tak, jak jsou v označených

2

ustanoveních d zaručena. Tvrdí-li totiž stěžovatel ve své ústavní stížnosti, že došlo k porušení těchto práv tím, že obecný soud v jeho věci dospěl k jinému právnímu závěru než je závěr stěžovatelův a neuvádí-li další skutečnosti, které by svědčily o jeho tvrzení, pak nezbývá než takovéto tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a zde jej odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, jak dříve již vzpomenuto.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a její zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů v ústavní stížnosti tvrzených, tak z ustálené judikatury Ústavního soudu, na níž bylo příkladmo poukázáno.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost stěžovatele byla shledána jako zjevně neopodstatněná, nebyl současně dán ani důvod pro postup Ústavního soudu dle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona) (kupř.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., um. č. 22, vydání 1., Praha, 1996).

Nezbylo proto než o podané ústavní stížnosti rozhodnout, jak je z výroku tohoto usnesení patrno [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 22. října 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu Ústavního soudu