Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 242/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 22. 10. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R.V., zastoupeného advokátem JUDr. T.S., proti rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 1997, sp. zn. , rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1997, sp. zn. , rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 1997, sp. zn. , rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1997, sp. zn. , takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním, označeným jako doplnění ústavní stížnosti, ze dne 7. 7. 1997, domáhá se stěžovatel zrušení rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 1997 - (sp. zn. ), rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1997 (sp. zn. ), rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 1997 (sp. zn. ), rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1997 (sp. zn. ), usnesení Policie ČR Krajského úřadu vyšetřování v B. ze dne 4. 3. 1997 a 9. 6. 1997 (ČVS: KVV-216/30-96), opatření vyšetřovatele - sdělení obvinění Policie ČR Krajského úřadu vyšetřování v B. ze dne 6. 3. 1997 (ČVS: KVV-216/30-96), opatření vyšetřovatele - sdělení obvinění Policie ČR Krajského úřadu vyšetřování v B. ze dne 8. 4. 1997 (ČVS: KVV-216/30-96), a opatření vyšetřovatele - sdělení obvinění Policie ČR Krajského úřadu vyšetřování v B. ze dne 9.6.1997 (ČVS: KVV-216/30-96) s tím, že zrušení označených rozhodnutí se domáhal v řízení o již dříve podané ústavní stížnosti proti jiným rozhodnutím a zásahům orgánů veřejné moci do jeho ústavně zaručených práv (svobod) (viz ). Nálezem Ústavního soudu,

sp. zn.

, ze dne 7. 1. 1998, bylo o podání stěžovatele rozhodnuto tak, že podle svého obsahu se považuje za novou ústavní stížnost, která bude projednávána samostatně.

Ústavní stížností stěžovatel brojí proti označeným rozhodnutím a opatřením orgánu veřejné moci s tvrzením, že úkony soudu, resp. vyšetřovatele Policie ČR je zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod jednak tím, že zamítly jeho žádost o propuštění

1

z vazby na svobodu (rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 1997, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1997, sp. zn. ) a jednak tím, že rozhodly o dalším prodloužení vazby (rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 21. 3. 1997, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Brně ze dne 9. 6. 1997, sp. zn. ). V této souvislosti stěžovatel obecným soudům vytýká, že se řádně nevypořádaly s tím, zda tvrzené vazební důvody skutečně existují a dále, že řádně nevyhodnotily jeho zdravotní stav, který mu znemožňuje vyhýbat se trestnímu stíhání. Ve zbytku pak stěžovatel polemizuje s právními a skutkovými závěry obecných soudů, aniž však blíže uvedl, jakým způsobem a které ústavně zaručené základní právo (svoboda) byly označenými rozhodnutími zasaženy.

Jak již bylo konstatováno pod spisovou značkou , probíhalo před Ústavním soudem řízení o ústavní stížnosti stěžovatele, v němž mimo jiné Ústavní soud zkoumal existenci vazebních důvodů [§ 67 písm. b) tr. ř.] a v postupu obecných soudů při rozhodování o trvání vazby neshledal zásah do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že stěžovatel v této ústavní stížnosti neuplatňuje jiné argumenty či okolnosti, než které již uplatnil dříve, a které již byly podrobeny přezkumu z hlediska ústavnosti, aniž by bylo shledáno porušení základních práv a svobod stěžovatele, nezbylo než posoudit i tuto ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, když její zjevná neopodstatněnost vyplývá jak ze samotné povahy důvodů, které jsou v podstatě pouhou polemikou s právními závěry obecných soudů, jak Ústavní soud (

) s odkazem na ustálenou judikaturu dříve dovodil.

Pokud stěžovatel v další části své ústavní stížnosti namítal porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod (aniž by blíže uvedl která a jakým způsobem být měla porušena), pak - podle přesvědčení Ústavního soudu -jde tak o ústavní stížnost nepřípustnou ( před středníkem , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona).

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona]. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 zákona). Ústavní stížnost je však nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Jestliže tedy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 141 tr. ř.), když zejména proti usnesení Policie ČR Krajského úřadu vyšetřování v B. ze dne 4. 3. 1997 a 9. 6. 1997 (čj. ČVS: KVV-216/30-96) nepodal ve stanovené lhůtě stížnost a proti opatřením vyšetřovatele, jimiž mu byla sdělena obvinění, nepostupoval v souladu se zákonem (§ 167 a ve spojení s § 174 odst. 2 písm. e) tr. ř.) a z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti nesplnil podmínky stanovené zákonem (§ 75 odst. 1 zákona).

2

Posuzovaná ústavní stížnost musela proto být z důvodů shora uvedených odmítnuta jednak jako zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona] a jednak jako zjevně nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 22. října 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu Ústavního soudu