Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 184/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla o ústavní stížnosti společnosti Z., právně zastoupené advokátem JUDr. M.J., t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se svým návrhem ze dne 17. 4. 1998 domáhal, aby Ústavní soud uložil Krajskému obchodnímu soudu v Brně, aby ve věci A. a Z., proti Č., vedené pod sp. zn. ,

1

nařídil ve lhůtě do 14 dnů od vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu jednání a aby krajský obchodní soud rozhodl ve věci bez zbytečných průtahů.

V odůvodnění stížnosti uvedl, že Krajskému obchodnímu soudu v Brně byla dne 1. 4. 1996 podána v uvedené věci žaloba o zdržení se nekalosoutěžního jednání, odstranění závadného stavu a o zaplacení zadostiučinění. Přesto, že žalobci (nyní stěžovatelé) do současnosti nejméně čtyřikrát žádali o nařízení jednání, dosud se tak nestalo. Nečinností Krajského obchodního soudu v Brně v délce 3 let tak bylo zasaženo do stěžovatelova ústavně zaručeného práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle d.

Krajský obchodní soud ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí se závěry stěžovatele stran průtahů, neboť jednak právní zástupce svými nepřehlednými podáními zapříčinil, že případ byl u krajského obchodního soudu veden pod celkem 4 spisovými značkami, a navíc odmítal doplatit soudní poplatky. Současně krajský obchodní soud přiložil podrobný chronologický přehled všech podání navrhovatele a navazujících úkonů soudce. Na závěr uvedl, že prvý petit stížnosti, směřující k tomu, aby napadený soud nařídil jednání ve lhůtě 14 dnů od vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu, je nesmyslný vzhledem k tomu, že žalobce, nyní stěžovatel, musí nejprve splnit svou poplatkovou povinnost, a pokud jde o druhý petit, kterým by bylo Krajskému obchodnímu soudu v Brně uloženo, aby rozhodl ve věci bez zbytečných průtahů, konstatoval, že je bez řádné součinnosti stěžovatele nesplnitelný.

Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele spolu s připojeným spisem Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. , jehož obsahem jsou spisy, sp. zn. , 16 m 449/96, , včetně jeho příloh, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Z připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal svůj návrh ze dne 1. 4. 1996 o zdržení se nekalosoutěžního jednání, odstranění zásadního stavu a zaplacení finančního zadostiučinění podáním došlým soudu dne 10. 4. 1996. Tomuto návrhu byla přidělena spisová značka . Následujícímu podání stěžovatele ze dne 19. 12. 1996, došlému soudu dne 23. 12. 1996, bez uvedení spisové značky, byla přidělena spisová značka . Výzvou ze dne 7. 4. 1997 byl stěžovatel pod sp. zn. , doručenou dne 10 4. 1997, vyzván k odstranění vad neúplného podání dle a po přípisu stěžovatele ze dne 17. 4. 1997, ve kterém se výslovně uvádí, že nejde o nový návrh, ale doplnění podání ze dne 1. 4. 1996, byl tento znovu vyzván k odstranění vad návrhu dle a současně k zaplacení soudního poplatku přípisem doručeným stěžovateli dne 12. 5. 1997. Stěžovatel pak v přípisu ze dne 16. 5. 1997 mimo jiné zpochybnil výši vyměření soudního poplatku a dne 21. 5. 1997 zaplatil část poplatku ve výši 5.000,- Kč. Na druhé straně ve věci vedené pod sp. zn. došlo dne 11. 3. 1997 k převedení věci v důsledku specializace pod sp. zn. a dne 25. 3. 1997 byl stěžovatel vyzván k úhradě soudního poplatku v této věci. Stěžovatel přípisem ze dne 7. 4. 1997 zpochybnil výši vyměřeného poplatku. Poté v období od května 1997, na základě časově neurčeného pokynu soudce ve věci , došlo k připojení této věci k věci vedené pod sp. zn. a následovalo doměření soudního poplatku výzvou ze dne 9. 3. 1998. Další podání stěžovatele ze dne 10. 4. 1998, došlé soudu dne 15. 4. 1998, poukazuje na okolnost, že

v jedné věci jsou vedena dvě řízení a předepisovány nesprávné poplatky. Usnesením ze dne 17. 4. 1998 bylo řízení pod sp. zn. zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, které však bylo k odvolání stěžovatele Vrchním soudem usnesením ze dne 23. 7. 1998 zrušeno pod sp. zn. . Dále Ústavní soud zjistil, že součástí spisu je rovněž návrh na vydání předběžného opatření a žádosti o nařízení jednání ve věci samé ze dne 5. 8. 1996, 18. 9. 1997 a 14. 1. 1998.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že i když ode dne napadení žaloby ze dne 1. 4. 1996 u krajského obchodního soudu, tj. ode dne 10. 4. 1996, nebylo ve věci samé dosud rozhodnuto, nelze tuto skutečnost přičíst k tíži krajskému obchodního soudu v tom smyslu, že by bylo způsobena jeho nečinností, neboť je zřejmé, že soud činil úkony, směrující k odstranění nesrovnalostí v evidenci podání, a rovněž tak vyzýval stěžovatele k odstranění vad podání a k zaplacení soudních poplatků; jiná věc je, zda přitom bylo postupováno zcela v souladu se , o soudních poplatcích a při dodržení práva na řádný výkon spravedlnosti, obnášející též právo občana alespoň na běžnou míru pozornosti, jež má být jeho podáním věnována a jimž soudy jako orgány státní moci ve smyslu y ČR slouží.

Protože v dané věci namítaná nečinnost soudu (např. v období od května 1997 do března 1998) a nesoustředěnost (např. u výzvy soudu ve věci ze dne 7. 4. 1997, kde skutečně pouhým přečtením bylo zjistitelné, že žaloba stěžovatele není nekompletní), nedosáhly intenzity, porušující právo chráněné v y, jehož porušení se stěžovatel dovolává, a protože dosud nebyl stěžovatelem zaplacen ani soudní poplatek, aby bylo lze rozhodnout, jak stěžovatel ve své ústavní stížnosti požadoval, nezbylo než ústavní stížnost dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 29. 10. 1998 předseda senátu Ústavního soudu