Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31440.html
HTML · 0 B
No categories available
II.ÚS 184/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla o ústavní stížnosti společnosti Z., právně zastoupené advokátem JUDr. M.J., t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se svým návrhem ze dne 17. 4. 1998 domáhal, aby Ústavní soud uložil Krajskému obchodnímu soudu v Brně, aby ve věci A. a Z., proti Č., vedené pod sp. zn. 16 Cm 449/96,
1
nařídil ve lhůtě do 14 dnů od vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu jednání a aby krajský obchodní soud rozhodl ve věci bez zbytečných průtahů.
V odůvodnění stížnosti uvedl, že Krajskému obchodnímu soudu v Brně byla dne 1. 4. 1996 podána v uvedené věci žaloba o zdržení se nekalosoutěžního jednání, odstranění závadného stavu a o zaplacení zadostiučinění. Přesto, že žalobci (nyní stěžovatelé) do současnosti nejméně čtyřikrát žádali o nařízení jednání, dosud se tak nestalo. Nečinností Krajského obchodního soudu v Brně v délce 3 let tak bylo zasaženo do stěžovatelova ústavně zaručeného práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Krajský obchodní soud ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí se závěry stěžovatele stran průtahů, neboť jednak právní zástupce svými nepřehlednými podáními zapříčinil, že případ byl u krajského obchodního soudu veden pod celkem 4 spisovými značkami, a navíc odmítal doplatit soudní poplatky. Současně krajský obchodní soud přiložil podrobný chronologický přehled všech podání navrhovatele a navazujících úkonů soudce. Na závěr uvedl, že prvý petit stížnosti, směřující k tomu, aby napadený soud nařídil jednání ve lhůtě 14 dnů od vykonatelnosti nálezu Ústavního soudu, je nesmyslný vzhledem k tomu, že žalobce, nyní stěžovatel, musí nejprve splnit svou poplatkovou povinnost, a pokud jde o druhý petit, kterým by bylo Krajskému obchodnímu soudu v Brně uloženo, aby rozhodl ve věci bez zbytečných průtahů, konstatoval, že je bez řádné součinnosti stěžovatele nesplnitelný.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele spolu s připojeným spisem Krajského obchodního soudu v Brně, sp. zn. 11 Cms 57/97, jehož obsahem jsou spisy, sp. zn. 16 Cm 207/96, 16 m 449/96, 11 Cms 438/96, včetně jeho příloh, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Z připojeného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal svůj návrh ze dne 1. 4. 1996 o zdržení se nekalosoutěžního jednání, odstranění zásadního stavu a zaplacení finančního zadostiučinění podáním došlým soudu dne 10. 4. 1996. Tomuto návrhu byla přidělena spisová značka 16 Cm 207/96. Následujícímu podání stěžovatele ze dne 19. 12. 1996, došlému soudu dne 23. 12. 1996, bez uvedení spisové značky, byla přidělena spisová značka 16 Cm 449/96. Výzvou ze dne 7. 4. 1997 byl stěžovatel pod sp. zn. 16 Cm 449/96, doručenou dne 10 4. 1997, vyzván k odstranění vad neúplného podání dle § 43 odst. 1 o.s.ř. a po přípisu stěžovatele ze dne 17. 4. 1997, ve kterém se výslovně uvádí, že nejde o nový návrh, ale doplnění podání ze dne 1. 4. 1996, byl tento znovu vyzván k odstranění vad návrhu dle § 43 odst. 1 o.s.ř. a současně k zaplacení soudního poplatku přípisem doručeným stěžovateli dne 12. 5. 1997. Stěžovatel pak v přípisu ze dne 16. 5. 1997 mimo jiné zpochybnil výši vyměření soudního poplatku a dne 21. 5. 1997 zaplatil část poplatku ve výši 5.000,- Kč. Na druhé straně ve věci vedené pod sp. zn. 16 Cm 207/96 došlo dne 11. 3. 1997 k převedení věci v důsledku specializace pod sp. zn. 11 Cms 57/97 a dne 25. 3. 1997 byl stěžovatel vyzván k úhradě soudního poplatku v této věci. Stěžovatel přípisem ze dne 7. 4. 1997 zpochybnil výši vyměřeného poplatku. Poté v období od května 1997, na základě časově neurčeného pokynu soudce ve věci 16 Cm 449/96, došlo k připojení této věci k věci vedené pod sp. zn. 11 Cms 57/97 a následovalo doměření soudního poplatku výzvou ze dne 9. 3. 1998. Další podání stěžovatele ze dne 10. 4. 1998, došlé soudu dne 15. 4. 1998, poukazuje na okolnost, že
v jedné věci jsou vedena dvě řízení a předepisovány nesprávné poplatky. Usnesením ze dne 17. 4. 1998 bylo řízení pod sp. zn. 11 Cms 57/97 zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, které však bylo k odvolání stěžovatele Vrchním soudem usnesením ze dne 23. 7. 1998 zrušeno pod sp. zn. 4 Cmo 827/98. Dále Ústavní soud zjistil, že součástí spisu 11 Cms 57/97 je rovněž návrh na vydání předběžného opatření a žádosti o nařízení jednání ve věci samé ze dne 5. 8. 1996, 18. 9. 1997 a 14. 1. 1998.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že i když ode dne napadení žaloby ze dne 1. 4. 1996 u krajského obchodního soudu, tj. ode dne 10. 4. 1996, nebylo ve věci samé dosud rozhodnuto, nelze tuto skutečnost přičíst k tíži krajskému obchodního soudu v tom smyslu, že by bylo způsobena jeho nečinností, neboť je zřejmé, že soud činil úkony, směrující k odstranění nesrovnalostí v evidenci podání, a rovněž tak vyzýval stěžovatele k odstranění vad podání a k zaplacení soudních poplatků; jiná věc je, zda přitom bylo postupováno zcela v souladu se zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a při dodržení práva na řádný výkon spravedlnosti, obnášející též právo občana alespoň na běžnou míru pozornosti, jež má být jeho podáním věnována a jimž soudy jako orgány státní moci ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR slouží.
Protože v dané věci namítaná nečinnost soudu (např. v období od května 1997 do března 1998) a nesoustředěnost (např. u výzvy soudu ve věci 16 Cm 449/96 ze dne 7. 4. 1997, kde skutečně pouhým přečtením bylo zjistitelné, že žaloba stěžovatele není nekompletní), nedosáhly intenzity, porušující právo chráněné v čl. 38 Listiny, jehož porušení se stěžovatel dovolává, a protože dosud nebyl stěžovatelem zaplacen ani soudní poplatek, aby bylo lze rozhodnout, jak stěžovatel ve své ústavní stížnosti požadoval, nezbylo než ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 29. 10. 1998 předseda senátu Ústavního soudu