Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 279/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P.K., D.K., V.K., všech zastoupených Mgr. J.B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 1998, sp. zn. a , mimo ústní jednání dne 14. 10. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností, podanou včas ( al. 1 , ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních podmínek ve shodě se zákonem [ , , 2, zákona], napadli stěžovatelé rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. května 1998 (ve věci , 380/97 označeného soudu) a tvrdili, že tímto pravomocným rozhodnutím obecný soud jako orgán veřejné moci porušil jejich ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu ( d, dále jen y); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že označený soud potvrdil rozhodnutí O.Ú., okresního pozemkového úřadu ze dne 2. a 3. července 1997 (čj. OPÚ/2749/93/97-Ri a

1

OPÚ/2504/93/97-Ri), jímž tento správní orgán neschválil dohody o vydání nemovitosti uzavřené mezi navrhovateli (stěžovateli v tomto řízení) a povinnými osobami.

Z hlediska zásad již zmíněných ústavních práv vytýká obecnému soudu, že jako přezkumný orgán nevyslechl nikoho z navrhovatelů, přestože takovýto návrh byl před ním učiněn a přesto, že tito spolu s rovněž nevyslechnutou svědkyní (M.B.) mohli podstatnými údaji ozřejmit skutkový základ projednávané věci; z těchto výtek posléze dovozují současně též porušení ústavních povinností uložených soudům u republiky ( úst. ), a proto navrhli, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu svým nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Jak z tvrzení ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí je patrno, že základní otázkou, jíž se oba orgány veřejné moci zabývaly, je, zda nemovitosti, k nimž stěžovatelé uplatnili nárok na jejich vydání, přešly na stát bez nátlaku ze strany státních orgánů skutečně z důvodu věku právních předchůdců stěžovatelů jako přídělců, případně pro jejich zdravotní stav.

Protože o nárocích stěžovatelů bylo rozhodnuto v rámci správního soudnictví, nelze opomenout, že v tomto druhu řízení (část pátá ) jako zásada platí, že při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu (byt' v jednom soudním stupni) je pro obecný soud rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a že dokazování obecný soud (zpravidla) neprovádí ( ) a konečně, že reformace napadeného rozhodnutí výrokem obecného soudu je nepřípustná ( ); nadto ve věcech dohody o vydání nemovitostí platí zvláštní procesní režim, dle něhož, nedojde-li ke schválení dohody o vydání nemovitosti, vrátí soud věc správnímu orgánu k meritornímu rozhodnutí ( , ve znění pozdějších předpisů). Jestliže v posuzované věci obecný soud tento zvláštní procesní režim stanovený zákonem neopomenul, a jestliže současně dal správnímu orgánu pokyn, aby v následném řízení provedl důkazy, jichž se stěžovatelé domáhají, nelze jeho rozhodnutí ani z hlediska u daného práva na soudní ochranu ( a násl. y) nic podstatného vytknout.

I když stěžovatelé brojí proti pravomocnému rozhodnutí obecného soudu vydanému v řízení (viz dříve), v němž není dán jinak (v rámci obecného soudnictví) obvyklý opravný prostředek ( ), vzhledem ke zvláštní procesní úpravě vyplývající stran neschválených dohod o vydání nemovitosti je stěžovatelům ex lege k dispozici další řízení (viz též poukaz obecného soudu na str. 4 desátý odstavec jeho rozhodnutí), v němž především správní orgán návrhy stěžovatelů bude muset posoudit a o nich rozhodnout; v tomto smyslu jde tudíž o řízení dosud pravomocně neskončené, a proto přezkum stěžovateli napadeného rozhodnutí Ústavním soudem je vyloučen ( al. 1 zákona), neboť jinak stěžovatelova dispozitivní volba "všech procesních prostředků" je ex lege nahrazena zvláštním (následným) řízením.

Z těchto důvodů byla proto posuzovaná ústavní stížnost shledána jako nepřípustná, a i když směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, jehož písemná vyhotovení (odůvodnění) nesvědčí o přílišné péči (pro zřejmé písařské chyby jako kupř. "...J.K. právně relevantní" - str. 3 posl. odstavec, nebo jiné, měnící dokonce smysl), bylo o ní rozhodnuto odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je zřejmé [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona)

V Brně dne 14. října 1998

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR