Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 384/98

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.G., zastoupené Mgr. J.H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 1998, č.j. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 3. 9. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 1998, sp. zn. . Uvedeným usnesením bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení o předběžném opatření Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 7. 5. 1998, č.j. -7, takto:

I. Částečné zpětvzetí návrhu na nařízení předběžného opatření vyslovením zákazu prvnímu až čtvrtému odpůrci svolávat a řídit valné hromady společnosti K., se připouští, usnesení soudu prvního stupně se v tomto rozsahu zrušuje a řízení v tomto rozsahu zastavuje.

II. Ve zbývající části se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že odpůrci 1) až 4) jsou povinni zdržet se jednání jménem společnosti K., a to převádění nemovitých věcí ve vlastnictví společnosti K., k movitým a nemovitým věcem zřizování zástavního práva ve prospěch třetí osoby, zřízení práva odpovídajícího věcnému břemeni, předkupního práva a jiného věcného práva, uzavírání smluv o nájmu těchto věcí, jejich částí či nebytových prostor nacházejících se v nemovitostech, vložení jich jako vkladu do jiné společnosti a jednání s bankami a uzavírání úvěrových smluv.

Pokud navrhovatel požadoval, aby bylo odpůrcům zakázáno činit jakékoli další právní úkony jménem společnosti K., v tomto rozsahu se zamítavý výrok usnesení soudu prvního stupně potvrzuje.

Navrhovateli se ukládá, aby do 30 dnů podal návrh ve věci samé.

Stěžovatelka je přesvědčena, že uvedeným rozhodnutím Vrchního soudu v Praze došlo k porušení ústavních práv zaručených ústavním pořádkem České republiky a sice , , a 4, a d (dále jen " ") a y.

Vrchní soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl důvody vedoucí k vynesení příslušného usnesení o předběžném opatření. S odkazem na odůvodnění usnesení zejména vysvětlil, proč shledal, že byly naplněny podmínky pro nařízení předběžného opatření v rozsahu, v němž bylo návrhu žalobce vyhověno. Dále uvedl, že v daném stadiu řízení nelze předjímat rozhodnutí ve věci samé, a že neučinil závěr o tom, zda žalované fyzické osoby (či některé z nich) jsou oprávněny jednat za společnost K., či nikoliv. Smysl předběžného opatření spatřuje v zabránění nevratným důsledkům, které by mohly nastat při zásadních dispozicích s majetkem společnosti činěných osobami, u nichž není jisto, zda reprezentují představenstvo společnosti či nikoliv. Vrchní soud v Praze také uvedl, že je mu známo z jeho činnosti, že za představenstvo, oprávněné jednat jménem společnosti K., se vydává několik skupin, majících zjevně protichůdné zájmy. Svým usnesením, tedy dle , f) , uložil uvedeným odpůrcům, vydávajícím se za členy představenstva společnosti K., aby se zdrželi konkrétních dispozic s majetkem společnosti. Nejde však o zásah do vlastnického práva této obchodní společnosti, ale naopak o rozhodnutí, mající zabránit nevratným krokům, týkajícím se majetkové podstaty společnosti.

Po zvážení obsahu výše uvedených skutečností a po prostudování obsahu soudního spisu dospěl Ústavní soud k následujícím závěrům.

ve svém ustanovení poskytuje dostatečnou ochranu strany dotčené předběžným opatřením, kdy zejména uplynutím lhůty stanovené k podání návrhu ve věci samé předběžné opatření zaniká. Vzhledem ke skutečnosti, že předběžné opatření má toliko mezitímní charakter, je podání ústavní stížnosti předčasné. Řízení pokračuje před Krajským obchodním soudem v Praze a po jeho ukončení pravomocným rozhodnutím a po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje, teprve bude podání ústavní stížnosti přicházet v úvahu.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti dle y a není další soudní instancí. Není proto ani oprávněn hodnotit a přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, zvláště rozhodnutí procesní povahy, pokud současně nenastal zásah do u zaručených základních práv a svobod ( písm. d) y.

Dle ustanovení § 75 odst. 1 je podanou stížnost třeba považovat za nepřípustnou, neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které ji zákon k ochraně poskytuje. Stěžovatelce jsou dále k dispozici zákonem předvídané prostředky umožňující ji ubránit se proti případnému, pro ni nepříznivému rozhodnutí.

Pokud jde o napadené usnesení, jedná se o rozhodnutí procesní povahy, u kterého lze sice připustit, že do jisté míry mění stěžovatelčinu pozici, nejsou však ještě dotčena její hmotněprávní oprávnění či povinnosti, natož pak práva u zaručená. K takovému zásahu může dojít až rozhodnutím ve věci samé, proti kterému je právo na soudní ochranu zaručeno. Stejně tak je zaručeno právo na soudní ochranu u předběžných opatření ( ). Za daného stavu věcí nelze proto považovat ústavní stížnost za opodstatněný a adekvátní prostředek ochrany práv stěžovatelky.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti, Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutné odmítnout, a to podle ustanovení zákona č. , o Ústavním soudu,ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. 10. 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj