Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
32477.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 303/98
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti H.B., V.Ř., H.S., a O.B., zastoupených JUDr. F.S., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 1998, sp. zn. 15 Co 281/98 , takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 8. 7. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 1998, sp. zn. 15 Co 281/98 , kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 19. 2. 1998, č.j. 8 C 264/97 -16, kterým byl zamítnut návrh na povolení obnovy řízení o neplatnosti kupní smlouvy vedeného u jmenovaného okresního soudu pod sp. zn. 4 C 196/91 .
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobo d ("Listina"). Uvedli, že se u okresního soudu domáhali vlastnických nároků k hotelu S., ale žaloba byla zamítnuta s odůvodněním, že neprokázali existenci zvlášť nevýhodných podmínek při převodu hotelu na stát. Později se z tzv. sbírky listin pozemkové knihy dověděli o obsahu smlouvy z roku 1963, kterou družstevní organizace, na kterou stěžovatelé vlastnické právo převedli, převedla hotel dalšímu subjektu, a to za mnohem vyšší cenu, než byla původně vyplacena stěžovatelům. Tuto smlouvu pak nabídli soudu jako nový důkaz v rámci
návrhu na obnovu řízení. Soud ovšem návrh na obnovu řízení zamítl s poukazem, že uvedený důkaz bylo možno opatřit již dříve v průběhu řízení. Uvedený přístup soudu považují za porušení principu rovnosti účastníků soudního řízení. Stěžovatelé jsou již pokročilého věku a mají zato, že rovnost účastníků je zaručena pouze tehdy, pokud soudy budou diferencovaně posuzovat procesní schopnosti každého účastníka, včetně jeho objektivní možnosti reagovat na skutečnosti, které v průběhu řízení vyjdou najevo, což se týká i možnosti navrhnout v původním řízení nový důkaz. Závěrem navrhli, aby Ústavní soud nálezem napadené rozhodnutí zrušil.
Krajský soud v Plzni, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Uvedl, že porušení Ústavo u zaručených práv účastníka řízení nelze dovozovat pouze ze skutečnosti, že účastník subjektivně hodnotí význam provedeného důkazu jinak, než tak činil soud při postupu podle § 132 o.s.ř. Dle jeho názoru stěžovatelé vykládají zcela nesprávně zásadu rovnosti účastníků soudního řízení, když tvrdí, že tato zásada bude naplněna, bude-li soud diferencovaně posuzovat procesní schopnosti každého účastníka a brát v úvahu, kdo z nich je mladší, pohotovější apod. Tím by naopak zásada rovnosti účastníků byla vážně narušena, neboť soud by subjektivně přiznával některému z účastníků více práv oproti druhému. Závěrem navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí obecných soudů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Podstatou ústavní stížnosti je namítané porušení rovnosti účastníků v občanském soudním řízení, k němuž dle názoru stěžovatelů mělo dojít tím, že obecné soudy nepřihlédly k jejich pokročilému věku a tudíž i ke snížené schopnosti pohotově reagovat v průběhu řízení a navrhovat potřebné důkazy. Zásada rovnosti účastníků před soudem, zakotvená v čl. 37 odst. 3 Listin y a čl. 96 odst. 1 Ústav y, je provedena v § 18 občanského soudního řádu , a dále se v podmínkách občanského soudního řízení promítá např. v ustanoveních § 24 , § 44 , § 115 , § 123 a § 158 . Ze žádného z uvedených ustanovení však nelze dovodit povinnost obecných soudů diferencovat mezi subjektivnímu předpoklady a schopnostmi fyzických osob, jako účastníků, v návaznosti na jejich věk. Ústavní soud se plně ztotožňuje s názorem krajského soudu, že právě takovýmto postupem by naopak zásada rovnosti účastníků byla vážně narušena, neboť soud by subjektivně přiznával některému z účastníků více práv oproti druhému. Jakkoli tedy Ústavní soud chápe subjektivní důvody, které stěžovatele k podání návrhu na obnovu řízení, resp. k podání ústavní stížnosti, zřejmě vedly, nemůže v žádném
směru vytknout obecným soudům, že by svým postupem zasáhly do ústavních práv stěžovatelů.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu