Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 248/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.K., zastoupeného JUDr. B.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 1998, č.j. -60, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 28. 5. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 1998, č.j. -60. Uvedeným rozhodnutím byla pravomocně zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal zaplacení kupní ceny 120.000,- Kč s příslušenstvím za automobil převedený na žalovanou J.Z., když obecné soudy došly k závěru, že k převodu vlastnictví automobilu mezi účastníky řízení nedošlo.

Stěžovatel je přesvědčen, že napadeným rozhodnutím i předcházejícím rozsudkem obvodního soudu byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody, garantovaná mu článkem 90 y ("Ústava") a článkem 36 odst. 1 d ("Listina"), tj. právo na spravedlivé projednání jeho záležitosti nestranným soudem. Uvedl, že podle jeho názoru obecné soudy nepostupovaly v souladu s v návaznosti na , nezhodnotily každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti, a zejména nepřihlédly ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, především k předloženému peněžnímu deníku a technickému průkazu. Uvedl, že nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož se nejedná o kupní ani darovací smlouvu, a má zato, že v řízení prokázal, že se jednalo o smlouvu kupní. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadený rozsudek i rozsudek mu předcházející, zrušil.

Městský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo ohledně daného osobního vozidla k uzavření kupní ani darovací smlouvy, a že k evidenčnímu převodu automobilu na žalovanou došlo jen proto, aby mohla uplatnit výhody jí poskytované v souvislosti s invaliditou. Vyjádřil nesouhlas s namítaným porušením ústavně zaručených práv a navrhl, aby nálezem byla ústavní stížnost jako nedůvodná odmítnuta.

J.Z., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že nikdy neprojevila vůli kupní smlouvu se stěžovatelem uzavřít. Dále poukázala na skutečnosti uvedené v rozhodnutích obecných soudů a na své vyjádření k odvolání stěžovatele. Závěrem navrhla odmítnutí ústavní stížnosti.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu pro Prahu 3, sp. zn. , a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel v zásadě opakuje námitky, které již uplatňoval v odvolacím řízení, a staví tak v podstatě Ústavní soud do role další soudní instance. Toto postavení Ústavnímu soudu, jak již opakovaně dal najevo v mnoha svých rozhodnutích, nepřísluší. Do rozhodovací činnosti obecných soudů může Ústavní soud zasahovat pouze v případě, že jejich rozhodnutím je zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení práv stěžovatele však v posuzované věci Ústavní soud neshledal. Stěžovateli nebylo odepřeno právo na soudní ochranu, vyplývající z y a y, proces byl také veden při dodržení ústavních principů zakotvených v hlavě páté y, zaručující právo na spravedlivý proces. V rámci volného hodnocení důkazů učinily obecné soudy závěr o tom, že k uzavření smlouvy o převodu automobilu nedošlo a tudíž nárok stěžovatele na zaplacení kupní ceny nebyl dán. To, že s takovými závěry stěžovatel nesouhlasí, nemůže samo o sobě zakládat porušení tvrzených ústavních práv či svobod. Pokud by totiž měla být porušením y či y každá situace, kdy se strana ve sporu neztotožní se skutkovým či právním posouzením případu, pak by se Ústavní soud stal součástí soustavy obecných soudů, kterou z hlediska ústavního není a ani být nemůže.

V daném případě byl mezi účastníky spor o tom, jakým způsobem došlo k převodu vlastnického práva z žalobce (stěžovatele) na žalovanou. Žalobce tvrdil, že se jednalo o prodej, podle názoru protistrany šlo o darování. Tento spor, po provedení potřebných důkazů a po jejich vyhodnocení, rozhodly soudy tak, že k převodu vlastnictví vůbec nedošlo. Na tomto závěru soudů nelze spatřovat nic protiústavního, přičemž není pro věc důležité, zda Ústavní soud se s takovým právním závěrem ztotožňuje či nikoli.

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. 10. 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu