Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 263/98

-10

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 20. října 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti P.K., zastoupeného advokátkou JUDr. I.B., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. , ze dne 19. února 1998, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , ze dne 12. listopadu 1997, takto :

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Návrhem, který Ústavní soud obdržel 8. června 1998, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. , ze dne 12. listopadu 1997, a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. , ze dne 19. února 1998. Uvedl, že se označenými rozhodnutími cítí dotčen na právech, zaručených y a zakotvených v d, když podle jeho přesvědčení Obvodní soud pro Prahu 1 poté, co byl jeho původní rozsudek zrušen, v doplněném dokazování nevyvrátil pochybnosti odvolacího soudu a opětovně oba obžalované uznal vinnými. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. února 1998 je plné frází a prázdných formulací a jeho rozhodnutí považuje za nepřípustné, poněvadž na základě nezměněného skutkového zjištění vydal protichůdné rozhodnutí. Poukázal dále na to, že mu v odvolacím řízení nebyla udělena možnost k poslednímu slovu, členka senátu pak svým dotazem po vyslovení konečného návrhu a stanoviska vznesla na něj, jako na obviněného, dotaz, jímž ještě před poradou senátu naznačila své stanovisko.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [ , , ve znění pozdějších předpisů].

-11

Ústavní soud přezkoumal obsah spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. a v napadených rozhodnutích neshledal porušení práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Z rozsudku soudu 1. stupně ze dne 12. listopadu 1997, kterým byl stěžovatel uznán vinným trestným činem podle § 234 odst. 1 tr. zákona, jakož i usnesení odvolacího soudu, zamítající jeho odvolání, vyplývá, že se soudy vypořádaly se všemi námitkami obžalovaných a v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů. Je třeba uvést, že ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d ( y ČR). Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená mj. v tr. řádu. Pokud soudy respektují zásady, obsažené v tomto ustanovení, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn.

,

a další).

Pokud jde o tvrzení, podle něhož nebyla dána stěžovateli možnost závěrečného vyjádření, z protokolu o veřejném zasedání Městského soudu v Praze ze dne 19. února 1998 vyplývá, že to byl on, kdo měl poslední slovo - protokol neobsahuje zápis o otázce, která, jak uvádí stěžovatel, mu měla být ještě členem senátu položena.

S ohledem na výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, ve smyslu , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně 20. října 1998

JUDr. Vladimír Jurka

předseda senátu

2