Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 345/98

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Klokočky a JUDr. Vladimíra Paula ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů ing. J. T.

a M. T., obou zastoupených Mgr. J. B., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. ,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost stěžovatelů ze dne 29. 7. 1998 směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. , a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 6. 1997, a požaduje jejich zrušení. Důvodem stížnosti je, že rozsudkem krajského soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 6. 1997, čj. - 76, zamítající návrh stěžovatelů na určení, že vlastnicí v rozsudku uvedených nemovitostí ke dni svého úmrtí , tj. 12.7. 1974, byla teta stěžovatelů, zůstavitelka J. T. Tím byl podle názoru stěžovatelů porušen d. Porušení svého základního práva, které spočívá v tom, že všichni účastníci řízení jsou si v řízení rovni, spatřovali stěžovatelé ve skutečnosti, že soudy obou stupňů vzaly na straně žalovaných za prokázáno vše, i to, co prokázáno nebylo a na druhé straně odmítly provedené důkazy v jejich prospěch, aniž by toto odmítnutí logicky a nestranně odůvodnily.

Ústavní soud není součástí obecných soudů ve smyslu y ČR a nevykonává přezkumné pravomoci, a to za předpokladu, že napadeným rozhodnutím soudu nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručená ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y ČR.

Ve svém rozhodování o ústavní stížnosti se proto Ústavní soud zaměřil na ústavněprávní stránku věci.

Z ústavní stížnosti a soudních spisů Ústavní soud zjistil, že krajský soud přezkoumal důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně a po jejich přezkoumání tyto důkazy převzal pro odvolací řízení. Z výsledků dovodil, že za předpokladu úspěšnosti předmětné žaloby stěžovatelů o určení vlastnictví by se nemovitost stala předmětem dědictví po zůstavitelce J. T. a u stěžovatelů je tedy dán naléhavý právní zájem na určení podle ustanovení .

Pokud se stěžovatelé domáhali určení vlastnictví pro neplatnost darovacích smluv z důvodu bezprávní výhrůžky, případně tísně, krajský soud dovodil, že otázku neplatnosti smluv je nutno řešit jako otázku předběžnou, a to podle právní úpravy platné v době vzniku smlouvy, tedy podle a ze dne 25. 10. 1950. Ve smyslu však konkrétní bezprávná výhrůžka, v jejímž důsledku by zůstavitelka učinila nabídku daru, prokázána, a ostatně ani tvrzena, nebyla. Pokud se týká prokázání konkrétních skutečností tvrzené tísně při nabídce daru, krajský soud odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, ztotožnil se s jeho závěry, že konkrétní skutečnosti prokazující stav tísně zjištěny nebyly, a to ani výslechem svědků R., S. a V. Dospěl k závěru, že se stěžovatelům nepodařilo neplatnost darovací smlouvy prokázat. Pokud se stěžovatelé domáhali také vydání předmětných nemovitostí v rámci a , bylo soudy konstatováno, že jejich návrh byl zamítnut, neboť navrhovatelé - stěžovatelé nebyli podle ustanovení oprávněnými osobami. Příslušný rozsudek nabyl právní moci dne 12. 11. 1992.

Ústavní soud má za to, že krajský soud ve svém rozsudku správně posoudil projednávanou věc, když konstatoval, že okolnosti tísně bylo třeba prokázat v daném případě naprosto konkrétně a nelze se jen dovolávat obecného odkazu na poměry v době uzavření darovací smlouvy, jak to činili stěžovatelé a jimi navržení svědci. Tento způsob výkladu ostatně platí i podle dnes platného s tím, že tíseň však již nezpůsobuje neplatnost smlouvy a je pouze důvodem pro odstoupení od smlouvy.

Z obsahu vlastní ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelé pouze opakují námitky, které vznášeli již v řízení před obecnými soudy. Vlastní závěry ústavní stížnosti jsou pouhou polemikou se skutkovými i právními závěry obecných soudů. Ústavnímu soudu nezbylo než přisvědčit správnosti závěrů Krajského soudu v Hradci Králové. Námitkami proti rozhodnutí soudu prvního stupně, které stěžovatelé uplatnili v odvolání, se odvolací soud řádně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí se s nimi také náležitě vypořádal. Je nutno konstatovat, že skutková zjištění jsou v souladu s provedenými důkazy a pokud jde o jejich hodnocení, bylo postupováno oběma soudy v souladu s ustanovením

Vzhledem k tomu, že obsah spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, s sp. zn. , nasvědčuje tomu, že obecné soudy při rozhodování sporu o určení vlastnictví respektovaly zásady týkající se práva na soudní a jinou právní ochranu, obsažené v hlavě páté d, a poněvadž nebylo shledáno nic, co by nasvědčovalo tvrzenému porušení zásady rovnosti účastníků zakotvené v citované y, nelze z tohoto hlediska rozhodnutím soudů nic vytknout.

Ze všech shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný.

Senát Ústavního soudu proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh ústavní stížnosti odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. října 1998 JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu