Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 245/98

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti Ing. V.D., zastoupeného JUDr. P.Č., proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 30. 12. 1997, č.j. -28, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 1998, č.j. -36, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Dne 27. 5. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 30. 12. 1997, č.j. -28, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 1998, č.j. -36. Uvedenými rozhodnutími bylo pravomocně zastaveno řízení, ve kterém se stěžovatel proti žalované obci Z., domáhal za poskytnuté práce zaplacení částky 150 000,- Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že stěžovatel v postavení žalobce ani po výzvách a poučeních ze strany soudu neuvedl, za co konkrétního požaduje zaplacení této částky.

Stěžovatel je přesvědčen, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho, v článku 36 d ("Listina"), ústavně zaručené právo domáhat se ochrany svých práv u soudu. Uvedl, že podle jeho názoru žaloba, jak ji k soudu podal, obsahuje všechny náležitosti předepsané v ustanovení , včetně vylíčení rozhodných skutečností a navržených důkazů. Pokud jde o právní hodnocení, je věcí soudu, aby skutková tvrzení podřadil pod příslušná právní ustanovení, na základě nichž o uplatněném nároku rozhodne. Namítl, že rozhodnutí obecných soudů nejsou dostatečně přesvědčivá a dostatečně odůvodněna, jak to ukládá a Závěrem navrhl, aby Ústavní soud nálezem napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Krajský soud v Praze, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že zastavil řízení z toho důvodu, že stěžovatel nevyhověl výzvám soudu prvního stupně, aby označením důkazů objasnil, proč požaduje zaplacení příslušné částky na žalované obci. Je přesvědčen, že v tomto sporu bylo nutné hned na jeho počátku spolehlivě zjistit, zda jde o spor obchodně závazkový, zda žalovaná obec byla smluvní stranou, a zda věcně příslušným k projednání sporu je Krajský soud v Praze, (vzhledem k výši projednávaného nároku), nebo okresní soud, v jehož obvodě žalovaná strana podnikala. Dále uvedl, že postup soudu I. stupně byl v souladu s , a 2 a , neboť nečinnost žalobce byla překážkou v dalším řízení.

Obec Z., jako vedlejší účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že napadená rozhodnutí považuje za objektivní.

Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu Praha - východ, sp. zn. , a poté, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.

Ústavní soud sdílí názor (srv. Bureš, Drápal: , Komentář, C.H.Beck/SEVT, 1. vydání 1994, str. 95 a násl.), že z dispoziční zásady, kterou je řízení podle části třetí resp. čtvrté ovládáno, především vyplývá, že žalobce v návrhu na zahájení řízení uvede vylíčení rozhodujících skutečností (vymezení skutku, který má být předmětem řízení). Rozhodujícími skutečnostmi se rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Navrhovatel musí v návrhu uvést takové skutečnosti, jimiž vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Stejně tak žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí, neboť soud nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, musí žalobní petit svým rozhodnutím zcela vyčerpat a nesmí jej překročit (s výjimkami dle ). Právní charakteristiku skutku (tzv. právní důvod žaloby) navrhovatel není povinen v návrhu uvádět, a jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí, nebyla po něm ani požadována. Pokud shora uvedeným způsobem stěžovatel vědomě a přes výzvu soudu odmítl postupovat, pak opomněl, že práva na soudní a jinou právní ochranu je třeba domáhat se stanoveným postupem ( y).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím nedošlo k namítanému porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. 10. 1998

JUDr. Pavel Varvařovský

předseda senátu