Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
32415.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 224/98
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové, ve věci ústavní stížnosti J.M., zastoupené JUDr. T.V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 1998, č.j. 16 Co 559/94 -96, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 5. 1994, č.j. 8 C 1116/92 -52, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Dne 15. 5. 1998 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 1998, č.j. 16 Co 559/94 -96, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 4. 5. 1994, č. j. 8 C 1116/92 -52. Napadeným rozhodnutím krajského soudu bylo pravomocně zamítnuto odvolání proti rozhodnutí okresního soudu, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit navrhovateli, tj. T., a.s., částku 1.219.608,- Kč a náklady řízení, a to z titulu leasingové smlouvy na dodávku zařízení pekárny uzavřené dne 7. 1. 1992.
Stěžovatelka je přesvědčena, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo zúčastnit se v rovném postavení soudního řízení a vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům, zaručené čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d ("Listina"). Uvádí, že odvolací soud, který odročil své jednání i za účelem doplnění dokazování, následně toto dokazování bezdůvodně nepřipustil. Tímto se ocitla v nerovnoprávném postavení oproti navrhovateli. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je podle názoru stěžovatelky také v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republik y ("Ústava"), dle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem. Navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se napadená rozhodnutí obecných soudů zrušují.
Okresní soud, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že podle jeho názoru ústavní stížnost směřuje výlučně k postupu odvolacího soudu, který dle názoru stěžovatelky neprovedl všechny jí navrhované důkazy. Má zato, že postupem okresního soudu nebyla porušena ústavní práva stěžovatelky. Na svých skutkových a právních závěrech blíže popsaných v odůvodnění rozsudku setrvává a navrhl, aby ústavní stížnost byla, v části směřující proti rozhodnutí okresního soudu, zamítnuta
Krajský soud, jako účastník, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že jeho zjištění i právní závěry jsou zcela obsaženy v odůvodnění napadeného rozhodnutí, k nimž dále nemá již co dodat.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 8 C 1116/92 a po té, co se seznámil s jeho obsahem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 23. 9. 1997 Ústavní soud zjistil, že usnesením odvolacího soudu z téhož dne, bylo jednání odročeno na neurčito za účelem připojení rozhodnutí Státní zkušebny, učinění dotazu na Státní zkušebnu a poskytnutí lhůty odpůrkyni k navržení dalších důkazů. Přípisem ze dne 9. 10. 1997 právní zástupce odpůrkyně navrhl, za účelem zjištění počtu dodaných pekáren, výslech tří svědků, z nichž dva byli odběrateli pekáren a jeden realizoval prodej pekáren. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne 3. 2. 1998 bylo zjištěno, že k dotazu soudu právní zástupce odpůrkyně odkázal na
již učiněné návrhy na doplnění dokazování, nicméně po přečtení písemných důkazů obě strany shodně uvedly, že nemají dalších návrhů na provedení dokazování.
K namítanému porušení ústavně zaručených práv a svobod, Ústavní soud poukazuje na svoji judikaturu (viz. např. nález
, uveřejněný pod č. 10 ve svazku 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR), podle níž zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícím z článku 36 odst. 1 Listin y, je nutno rozumět tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost vyjádřit se nejen k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listin y) a k věci samé, ale také označit (navrhnout) důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vznesených návrzích (včetně návrhů důkazních) rozhodnout, ale také - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (§ 153 odst. 1 , § 157 odst. 2 o.s.ř. ); jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté (především čl. 36 odst. 1 , čl. 38 odst. 2 ) Listin y, a v důsledku toho též i v rozporu s čl. 95 odst. 1 Ústav y. Takzvané opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud při postupu podle § 132 o.s.ř. (podle zásady volného hodnocení důkazů) nezabýval, proto téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§ 221 odst. 1 písm. c) , § 243b odst. 1 al. 2 o.s.ř. ), ale současně též jeho protiústavnost (čl. 36 odst. 1 Listin y a čl. 95 odst. 1 Ústav y). V daném případě však ústavní soud neshledal, že by soudy jednaly v rozporu s výše uvedenými ústavními principy.
Pokud jde o namítané porušení zásady rovnosti účastníků před soudem, zakotvené v čl. 37 odst. 3 Listin y a čl. 96 odst. 1 Ústav y, tato zásada je provedena v § 18 občanského soudního řádu , a dále se v podmínkách občanského soudního řízení promítá např. v ustanoveních § 24 , § 44 , § 115 , § 123 a § 158 o.s.ř. Na základě zjištěných skutečností má Ústavní soud zato, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení uvedené zásady. Ústavní stížnost se za této situace jeví být spíše nepochopením role Ústavního soudu ve vztahu k soudům obecným.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k namítanému porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, a proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu