Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 140/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vladimíra Klokočky v právní věci stěžovatelky V. B., zastoupené JUDr. J. Š., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, č. j. PÚ/843/91/NR-Kh,Bn, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. , takto,

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se svým návrhem domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 1998, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu ze dne 6. 10. 1997, č. j. PÚ/843/91/NR-Kh,Bn.

1

Pravomocnými rozhodnutími obou orgánů veřejné moci byla dle názoru stěžovatelky porušena její základní práva zaručená u a d. Stěžovatelka spatřuje v uvedených rozhodnutích porušení svého práva vlastnit majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 d, dále porušení a , 2 d, a věty 2. y ČR.

Okresní úřad v Písku - okresní pozemkový úřad rozhodl podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen "zákon o půdě') tak, že stěžovatelka spolu s paní K. Š. nejsou spoluvlastnicemi nemovitostí v katastrálním území S. a R., původně zapsaných na pana F. K. Toto své rozhodnutí odůvodnil pozemkový úřad tím, že předmětné nemovitosti přešly na stát podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení majetku Němců, Mad'arů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Postup podle , ve znění pozdějších předpisů, ani podle zákona o půdě není dle názoru pozemkového úřadu odůvodněn, neboť z nálezu trestní nalézací komise bývalého ONV v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, č. j. , bylo zjištěno, že původní vlastník nemovitostí F. K. byl odsouzen pro provinění proti národní cti podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. a odvolání proti tomuto trestnímu nálezu bylo zamítnuto výměrem odvolací komise KNV v Českých Budějovicích ze dne 15. 9. 1949, č. j. 6293/1949-V.

Krajský soud rozhodnutí pozemkového úřadu potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že nárok na restituci podle , v platném znění, ani podle zákona o půdě stěžovatelce (resp. navrhovatelkám v dosavadních řízeních) nevznikl. Krajský soud poukázal na okolnost, že v řízení před pozemkovým úřadem bylo jednoznačně prokázáno, že původní vlastník F. K. byl odsouzen pro provinění proti národní cti

podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb., přičemž pozemkový úřad ve smyslu ustanovení a soud dle ustanovení nejsou příslušné k přezkumu rozhodnutí příslušného orgánu o vině.

Stěžovatelka vytýkala uvedeným orgánům veřejné moci, že při svém rozhodování nerespektovaly její základní práva vyplývající z y a z y ČR. Namítala, že bylo porušeno ustanovení y ČR, které stanoví, že o vině a trestu za trestné činy rozhoduje jen soud a každý je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla prokázána jeho vina. Dle názoru stěžovatelky je nepochybné, že zákonné ustanovení zákona o půdě vyžaduje ke splnění negativní podmínky odsouzení pravomocný rozsudek soudu, jímž bude vyslovena vina. Podle jejího mínění je vyloučeno, aby výrok o vině mohl vyslovit jiný orgán veřejné moci než soud, tím méně pak orgán státní správy.

Ústavní soud po prostudování předložených spisových materiálů dospěl k závěru, že stížnost stěžovatelky není důvodná.

Ze spisových materiálů vyplývá, že v předmětné restituční záležitosti rozhodoval Krajský soud v Českých Budějovicích již třikrát. Rozsudkem ze dne 4. 6. 1997, č. j. -34, zrušil krajský soud rozhodnutí Okresního úřadu v Písku - okresního pozemkového úřadu, ze dne 26. 3. 1997, č. j. PÚ 843/91-NR-B, v odstavci B). Věc vrátil pozemkovému úřadu k dalšímu řízení. Pozemkovému úřadu bylo soudem uloženo doplnit řízení o zjištění, zda F. K. jako původní vlastník byl či nebyl postižen trestní komisí ONV podle retribučního dekretu.

Pozemkovým úřadem bylo důkazní řízení doplněno o výslech svědka Ing. J. M.. Ze svědecké výpovědi vyplývá, že chování F. K. bylo v době okupace pobuřující.

Z trestního nálezu trestní nalézací komise ONV v Milevsku ze dne 9. 12. 1948, č. j. VK 228/46 je patrné, že F. K. byl uznán vinným podle § 1 dekretu prezidenta republiky č. 138/1945 Sb. Vina F. K. byla spatřována ve spolupráci s Němci a v udržování společenského styku s nimi, které přesahovalo míru nezbytné nutnosti. Tímto jednáním se měl dopustit provinění proti národní cti a byl odsouzen k peněžité pokutě ve výši 110 000 Kčs. Uvedený trestní nález byl následně potvrzen výměrem KNV v Českých Budějovicích ze dne 15.9. 1949.

Vyhláškou ONV v Milevsku ze dne 9. 8. 1945 a výměrem Zemského národního výboru v Praze ze dne 27. 4. 1948 byl F. K. označen za nepřítele a zrádce České republiky podle dekretu č. 12/1945 Sb. a byl mu současně konfiskován zemědělský majetek pro účely pozemkové reformy. Z dalších podkladů vyplývá, že majetek F. K. byl konfiskován ke dni účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb., tj. k 23. 6. 1945.

0 zákonných podmínkách pro restituci zemědělského majetku podle , v platném znění, platí, že je v nich požadováno, kromě jiného, rovněž i prokázání neprovinění se proti československému státu. V posuzované věci nebyla splněna podmínka, tykající se prokázání neprovinění F. K. proti československému státu. Bylo přitom nezvratně doloženo, že F. K. byl odsouzen nálezem trestní komise ONV v Milevsku pro provinění proti národní cti.

Ústavní soud se ztotožnil se závěry, uvedenými v rozhodnutích orgánů veřejné moci, i v tom smyslu, že není možno přezkoumávat těmito orgány vyslovené rozhodnutí o provinění F. K.

Ústavní soud má za to, že nebyla splněna jedna ze zákonných podmínek pro restituci zemědělského majetku podle , neboť původní vlastník byl pravomocně odsouzen za provinění proti československému státu. V řízení před orgány veřejné moci navrhovatelky neunesly důkazní břemeno, spočívající v prokázání neprovinění F. K. proti československému státu. Z tohoto důvodu nelze souhlasit s odkazem stěžovatelky na údajné porušení jejího základního práva ve smyslu y ČR.

Porušení základního práva stěžovatelky dle d nelze ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu spatřovat, neboť toto ustanovení představuje ochranu již konstituovaného vlastnického práva.

Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu proto dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, a proto jej ve smyslu ustanovení § 43

odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění , mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení, Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 7. října 1998

JUDr. Vojen Güttler předseda I. senátu