Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 376/98

ČESKÁ REPUBLIKA IV. ÚS376/98

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 22. září 1998 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti obce B., zastoupené JUDr. A.H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 5. 1998, čj. -63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelka vytýká porušení článku 4 odst. 1, jakož i článku 36 a násl. d (dále jen " "), k němuž došlo podle jejího názoru tím, že uvedený soud dovodil její odpovědnost z ustanovení , i když nebyl prokázán vznik škody porušením její právní povinnosti a rovněž bylo vyvráceno její presumované zavinění. Na rozdíl od krajského soudu se stěžovatelka domnívá, že šlo o závadu ve sjízdnosti silnice, neboť inkriminovaná kanálová šachta je jednoznačně její

2

součástí, odpovědnost za stav silnice jde však na vrub prvního žalovaného. Ze všech uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Pardubicích ústavní soud zjistil, že žalobce V.P. domáhal se proti žalovaným 1) S., 2) obci B., žalobou ze dne 27. 3. 1997 zaplacení částky Kč 19 809,- jako náhrady škody vzniklé na jeho osobním vozidla dne 8. 4. 1996 při projíždění obcí B., nárazem do odkryté kanalizační vpusti. Okresní soud v Pardubicích rozhodl o tomto nároku rozsudkem ze dne 28. 11. 1997, čj. -44, tak, že zavázal obě žalované strany solidárně zaplatit žalobci částku Kč 19 809,--. K odvolání obou žalovaných, tedy i stěžovatele, rozhodl Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu ve výroku vztahujícím se k prvnímu žalovanému změnil tak, že žalobu zamítl, zatímco ve výroku, jímž stěžovateli bylo uloženo zaplatit žalobci již konstatovanou částku Kč 19 809,--, jej potvrdil. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl krajský soud, že soud prvého stupně správně usoudil na odpovědnost stěžovatele ve smyslu ustanovení za vzniklou škodu, neboť stěžovatel jako vlastník kanalizační šachty byl povinen zajišťovat její zajištění víkem tak, aby za běžného provozu nemohlo dojít k odkrytí šachty. Naproti tomu, pokud jde o odpovědnost prvního žalovaného, dospěl krajský soud k závěru, že první žalovaný nemohl porušit povinnost, kterou neměl, neboť podle ustanovení , není kanalizace součástí silnice.

Přezkoumávaje ústavní stížnost z hlediska zejména vytýkaného porušení článku 36 y dospěl ústavní soud k závěru, že tato stížnost je zjevně neopodstatněná. Obecné soudy zcela přesvědčivým způsobem dovodily, v čem je založena stěžovatelova odpovědnost za žalobci za vzniklou škodu, totiž v ustanovení ve spojení s ustanovením , když stěžovateli se nepodařilo zprostit se odpovědnosti ve smyslu ustanovení . Také závěry krajského soudu o tom, že první žalovaný za vzniklou škodu neodpovídá, neboť ke škodě došlo závadou na zařízení, které není součástí silnice, se jeví jako zcela logické a odpovídající ustanovení , podle něhož kanalizace jsou součástí komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace, tak tomu však v projednávané věci není. Uvedené závěry neobsahují tedy nic, co by odporovalo zákonu, a tím spíše lze sotva na nich shledat cokoli protiústavního.

3

Všechny uvedené skutečnosti a závěry se tedy Ústavnímu soudu jeví natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění , odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. září 1998

JUDr. Pavel Varvařovsky

předseda senátu