Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 253/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojena Güttlera v právní věci ústavní stížnosti stěžovatelky M.V., zastoupené advokátem JUDr. V.F., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 1997, čj. -26, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, zastoupeného předsedou senátu 10 Ca, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Č.B., jímž bylo vysloveno, že stěžovatelka není vlastnicí pozemkové parcely podle pozemkového katastru č. kat. 177 v k. ú.

1

H., identifikované jako poz. par. č. 223/1, a část parcely č. 229/1 a část parcely č. 229/7 v k. ú. Č.B., N., stěžovatelka namítá nesprávný výklad jak podmínky tísně, tak nápadně nevýhodných podmínek u restitučního titulu podle a v důsledku toho porušení a 4 d. Stran tísně uvedla, že nejde jen o tíseň z pohledu postavení jednotlivce proti tehdejším orgánům státní moci a státní správy, ale též o postavení, kdy nebylo možné se bránit ani stanovení ceny jiným znalcem, protože pro nákup platil posudek, který si státní orgán sám objednal. Dále namítla, že deformování vlastnictví zákony z doby totality nemůže být důvodem pro jejich výklad v neprospěch stěžovatelky v dnešní době, a konečně poukázala na rozporuplnost předcházejících rozhodnutí správních orgánů i soudů.

Krajský soud jako účastník řízení ve svém vyjádření navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a uvedl ke znaku tísně stejně jak v odůvodnění svého rozhodnutí, že pokud kupní smlouvou došlo k předejití vyvlastnění jakožto právního prostředku pro účely výstavby mateřské školy, nelze dovodit politický nátlak. Ohledně ocenění pozemků zdůraznil, že tato okolnost má vliv na znak nápadně nevýhodných podmínek, avšak pouze tehdy, je-li porušena při kupní smlouvě ekvivalentnost plnění. V dané věci však, konstatuje dále krajský soud, takové porušení zjištěno nebylo.

Okresní úřad, pozemkový úřad, se svého postavení vedlejšího účastníka řízeni dle ustanoveni vzdal.

Jak Ústavní soud konstatoval již v celé řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté d. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů ( ). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektuji podmínky zakotvené v ustanovení , nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Uvedené konstatování se plně vztahuje i na projednávanou věc. Obsah připojených spisů Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. , i Okresního úřadu v Č.B. - pozemkového úřadu, čj. OPÚ/R-138/97/1805/92, nasvědčuje tomu, že o stěžovatelčině nároku, opírajícím se o ustanovení , provedly řadu důkazů, mimo jiné i znaleckými posudky, a při hodnocení těchto důkazů soud postupoval v souladu s a své rozhodnutí také v souladu s ustanovením odůvodnil. Dospěl-li krajský soud tímto procesním postupem k závěru, že k uzavření kupní smlouvy ze dne 29. 3. 1976 nedošlo v tísni, protože vyvlastnění je právní prostředek, přičemž v dané věci bylo nesporné, že k němu došlo pro účely výstavby mateřské školy, na čemž nic nemohly změnit návštěvy funkcionářů, reprezentující zájem na této výstavbě, potom uvedený závěr je plně v souladu s konstantní judikaturou ústavního soudu, dle níž je pojem tísně třeba interpretovat v souvislosti s politickým nátlakem jako dlouhodobým procesem spojeným s obdobím let 1948 až 1989, jehož výsledkem bylo to, že fyzická osoba jako vlastník věci učinila ve vztahu k ní právní úkon, který by v právním státě jinak neučinila. Stručně řečeno jinak, protože výstavba mateřské

školky je skutečnost, která nijak nesouvisí s politickým nátlakem v době nesvobody, nešlo v dané věci o naplnění znaku tísně ve smyslu restitučních předpisů. Stejně tak má Ústavní soud za to, že i závěr krajského soudu o nenaplnění znaku nápadně nevýhodných podmínek je třeba považovat za součást nezávislého soudního rozhodování, zvláště bylo-li přihlédnuto k tomu, že rozdíly v ocenění znaleckých posudků nedosahují ani 20%, a navíc bylo-li použito cen pro pozemek stavební. Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení , v pozdějším znění, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 23. 9. 1998 předseda senátu Ústavního soudu