Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 250/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A.H., důchodkyně, zastoupené advokátem JUDr. J.S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 1997, čj. -23, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelka se svým návrhem s odvoláním na porušení , 1, 4 odst. 4 d domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v B., jímž bylo rozhodnuto tak, že předmětné nemovitosti v N.P. se nestávají vlastnictvím stěžovatelky. V odůvodnění svého návrhu namítla, že nebylo shledáno naplnění

1

restitučního titulu dle ost. 1 písm. b) - odnětí podle zák. č. 46/1948 Sb. bez náhrady, ačkoliv náhrada byla projednána až v roce 1959, tj. 11 let po zabrání nemovitosti, a navíc po smrti vlastníků, ani dle - politická perzekuce nebo postupy porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody, přestože vlastnímu "výkupu" dle zák. č. 46/1948 Sb. výměrem ze dne 21. 2. 1953 předcházelo usnesení okresního akčního výboru ze dne 25. 2. 1948 o přestěhování veškerého obyvatelstva Ch., D.P., F. a N.P. do vnitrozemí, a dále výměry 1) ze dne 20. 4. 1948, o konfiskaci zemědělského majetku předchůdců stěžovatelky dle dekretu č. 12/1945 Sb., který byl k jejich odvolání zrušen, 2) ze dne 5. 8. 1948, jímž bylo rozhodnuto, že se právní předchůdci stěžovatelky musí přestěhovat na státní útraty do vnitrozemí z důvodu veřejného zájmu, jímž bylo zabezpečení pohraničního pásma a proti kterému bylo odvolání právních předchůdců stěžovatelky odmítnuto, neboť dle zák. č. 213/1948 Sb. může odvolací orgán přezkoumávat opatření akčních výborů nebo opatření učiněná na jejich návrh v době od 20. 2. 1948 do 8. 8. 1948 pouze na návrh ústředního akčního výboru NF v Praze a nikoliv z podnětu odvolání osoby, které se opatření týkala, 3) ze dne 8. 9. 1948, kterým bylo prováděno usnesení okresního akčního výboru ze dne 25. 2. 1948 a kterým bylo rovněž rozhodnuto o přestěhování na výměnek při usedlosti v S.D., čp. II. Rovněž tak nebylo shledáno naplnění téhož restitučního titulu dle § 6 odst. 1 písm. r), přesto, že samotný zák. č. 46/1948 Sb., dle něhož nemovitosti byly vykoupeny v § 1 odst. 4 vylučoval z možnosti výkupu případy, kdy vlastníci nemohli pracovat na půdě pro okolnosti nezávislé na jejich vůli, jak tomu bylo právě v případě právních předchůdců stěžovatelky, kteří byli vystěhováni a teprve po 7

letech jim půda vykoupena z důvodu jejího neobhospodařování. Současně stěžovatelka zdůraznila, že jak správní orgán, tak soud se zaměřily pouze na výkup provedený výměrem ze dne 21. 2. 1953 a nevzaly v úvahu, že tento "výkup" byl pouze jednou ze součástí z řetězce opatření státní moci vůči právním předchůdcům stěžovatelky, kterými šlo o účelovou realizaci politického rozhodnutí o vysídlení Ch. u státní hranice s R. Konečně stěžovatelka namítla, že pokud jde o poslední stěžovatelkou tvrzený restituční titul dle - převzetí bez právního důvodu, s tímto se krajský soud nezabýval vůbec.

Vzhledem ke stěžovatelkou tvrzenému porušení základních práv a svobod, tak jak předpokládá , o Ústavním soudu, nezbylo Ústavnímu soudu než se věcí zabývat.

Z připojeného spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v B., čj. Poz 2024/92, 1379/96-203-Ka, a spisu Okresního úřadu - okresního pozemkového úřadu v B., čj. OPÚ/5534/98-Št, a zprávy Katastrálního úřadu v B. ze dne 21. 8. 1998 Ústavní soud zjistil, že sice skutečně k odnětí předmětných nemovitostí v N.P. došlo v rozhodném období za okolností stěžovatelkou uvedených, nicméně stěžovatelka přehlíží tu základní skutečnost, že přece jenom získala náhradou do vlastnictví nemovitosti v S.D., protože právě původní přídělci, kterými byli její rodiče a od nichž odvozuje stěžovatelka své postavení oprávněné osoby, v důsledku úmrtí se již nestihli stát jejich vlastníky. Jak totiž vyplývá v preambule , je jeho smyslem, účelem i podmínkou zmírnění následků některých majetkových

křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989. Tato základní podmínka prolíná celým , a je proto třeba ji vzít v úvahu i v souvislosti s interpretací a aplikací ustanovení , upravujícím jako restituční titul politickou perzekuci a postupy porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody i ustanovení § 6 odst. 1 písm. p), upravujícím převzetí bez právního důvodu, když v případě § 6 odst. 1 písm. b) se na ni výslovně pamatuje tím, že odnětí dle zák. č. 46/1948 Sb. je restitučním titulem, jen nebyla-li poskytnuta náhrada. Protože v projednávané věci byla stěžovatelce náhrada za předmětné nemovitosti v N.P. nakonec v podobě nemovitostí nacházejících se v S.D. poskytnuta, byť teprve dnem 31. 1. 1961, nicméně od 30. 5. 1956, nezbývá než uzavřít, že jde z tohoto pohledu o ústavní stížnost, směřující do rozhodnutí stran vlastnictví k nemovitostem nacházejících se v N.P. zjevně neopodstatněnou, a to právě proto, že majetková křivda byla již zmírněna přidělením nemovitostí v S.D., a proto nezbylo než ji dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 23. 9. 1998 předseda senátu Ústavního soudu