Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 202/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vladimíra Paula ve věci ústavní stížnosti F. a E.E., oba zastoupeni advokátkou JUDr. M.Z., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 1. 1997, čj. -65, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu pro Prahu-západ ze dne 22. 4. 1996, čj. -41, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatelé se svým návrhem s odvoláním na porušení , odst. 4, ; věta prvá a druhá a d domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí v té části, ve které jim bylo uloženo vydat O.Z. dům v K.P., k. ú. K.P. Na odůvodnění svého návrhu uvedli, že krajský soud dospěl k závěru o porušení , o prozatímní správě národního majetku, z něhož v

1

souvislosti s plyne, že bylo možno do vlastnictví občanů převést pouze movité věci, zatímco vzhledem k bylo třeba pro nemovité věci použít , o správě národního majetku. Uvedenému závěru stěžovatelé vytýkají, že institut prozatímní správy národního majetku je třeba odlišit od institutu správy národního majetku, když , i se vztahují jak na movitý, tak nemovitý majetek, a to s tím důsledkem, že i dle , jejímž cílem byla realizace majetku nejen movitého, ale i nemovitého, bylo lze nabývat rodinné domky přímo do osobního vlastnictví občanů, jak se také stalo v daném případě. Dále namítali nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí z důvodu neuvedení, která ustanovení , o správě národního majetku, byla porušena.

Vzhledem ke stěžovateli tvrzenému porušení základních práv a svobod, tak jak předpokládá ustanovení , o Ústavním soudu, si ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu Praha-západ, sp. zn. , spolu se spisem Okresního národního výboru Praha-západ, čj. Fin/4-Rp A1826/77, z nichž zjistil, že rozsudkem krajského soudu byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ, pokud jím bylo stěžovatelům uloženo vydat dům čp. 67 v K.P., kat. úz. K.P., když krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelé nabyli uvedenou nemovitost v rozporu s tehdy platnými předpisy, a to kupní smlouvou ze dne 19. 2. 1979, od Okresního národního výboru Praha-západ, a to proto, že nebylo postupováno dle , o správě národního majetku, jak pro nedostatek podrobnější úpravy stran nemovitostí ve , o prozatímní správě národního majetku předpokládá posledně uvedené vyhlášky.

2

Navíc krajský soud konstatoval, že nemožnost převádět nemovitosti dle , o prozatímní správě národního majetku, vyplývá i z toho, že tato vyhláška podrobně upravuje převod movitého majetku, ale bez regulace ponechala převod nemovitého majetku, a to právě z toho důvodu, že převod nemovitého majetku byl podrobně upraven a podstatně výrazně omezen , o správě národního majetku.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatelů s právním posouzením věci jak soudem prvého, tak druhého stupně, když polemika s názory obsaženými v rozhodnutí soudu prvého stupně je z hlediska úpravy obsažené v zák. C'. , o Ústavním soudu, dle níž je ústavní stížnost přípustná toliko proti rozhodnutím o posledním prostředku ochrany práv zcela irelevantní. Pokud pak jde o rozhodnutí krajského soudu, dlužno předeslat, že samotný nesouhlas s právním názorem, vysloveným odvolacím soudem, nezakládá důvod k ústavní stížnosti a rovněž tak ani samotný neúspěch v restitučním sporu jako sporu o vlastnictví ústavně chráněn není. Navíc pak Ústavní soud sdílí názor krajského soudu, že skutečně v případě nabývání majetku do osobního vlastnictví od státu v době uzavření kupní smlouvy, tj. 19. 2. 1979, je třeba vzhledem k nedostatku podrobnější úpravy postupovat tak, jak předpokládá , o prozatímní správě národního majetku, tj. dle , o správě národního majetku, neboť lze stěží akceptovat takovou interpretaci, která by nabývání do osobního vlastnictví v závislosti na té které právní úpravě více či méně zvýhodňovala, byl-li tu jednotný režim, a to režim založený na potlačování všech druhů vlastnictví vyjma socialistického společenského vlastnictví v období nesvobody (25. února 1945 až 1. ledna 1990). Jinými slovy, protože v dané věci, jak vyplývá

zejména ze spisu Okresního národního výboru Praha-západ, dnes Okresního úřadu Praha-západ, čj. Fin 4-Rp A-1826/77, nebylo postupováno dle , neboť nebyl opatřen souhlas dle uvedené vyhlášky, došlo k nabytí majetku v rozporu s tehdy platnými předpisy, které pro převod do osobního vlastnictví ze státního právě s ohledem na tehdy platné poměry, fez byly založené na devalvaci osobního vlastnictví, předpokládaly splnění stejných podmínek, nerozhodno, zda šlo o věci v prozatímní správě či správě jako takové, a proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout ( , ve znění pozdějších předpisů). Pokud jde o neuvedení konkrétních ustanovení , která měla být porušena, v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pak tato okolnost není sama o sobě s to posunout věc do ústavní roviny.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

JUDr. Antonín Procházka

V Brně dne 23. 9. 1998 předseda senátu Ústavního soudu